Metodické centrum bylo zřízeno v roce 1992 jako účelové pracoviště HF JAMU s mezikatedrální působností. Poskytuje v rámci programu celoživotního vzdělávání ve vybraných případech možnost rozšíření pedagogické aprobace, při splnění podmínek předchozího odborného vzdělání a po úspěšném vykonání komisionálních zkoušek. Metodické centrum je pracovištěm, otevřeným široké odborné veřejnosti - pro pedagogy, žáky a studenty škol všech stupňů pořádá přednášky a semináře významných českých a zahraničních pedagogů a interpretů. V čele metodického centra stojí klavíristka a pedagožka katedry klavírní interpretace prof. Alena Vlasáková, která svou pedagogickou dráhu kromě jiného zasvětila také výzkumu a aplikaci trendů v klavírní pedagogice a metodice.
Pokud byste měla vypíchnout pár věci, na které jste v rámci našeho metodického centra opravdu pyšná, které by to byly?
Když dovolíte, charakterizovala bych nejprve podstatné faktory, které existenci MC umožňují, nebo snad to, čeho si vážím, či za co jsem vděčná. Jsou to především tři okolnosti, které umožnily stovkám klavírních pedagogů rozvíjení profesionálních znalostí i umělecké úrovně a věřím, že tomu tak bude i do budoucna.
První je zájem klavírních pedagogů všech stupňů školství trvale se vzdělávat, studovat nové skladby, číst nové knihy, aktivně hrát pod vedením našich pedagogů, což znamená stále cvičit. Koncepce MC je vytvořena tak, že posluchači projdou prvním čtyřsemestrálním kurzem elementární pedagogiky zakončeným komisionálními zkouškami. Ve čtyřech specializovaných návazných kurzech pak rozvíjejí své vzdělání v oblasti stylové interpretace, průběžné aktualizace metod, specializací podle svého zaměření a jimi vyučovaných předmětů. Tři z nich jsou rovněž čtyřsemestrální, pátý kurz, do kterého se mohou hlásit posluchači každý rok opakovaně, je dvousemestrální. Tento Klub MC je určen absolventům, kteří chtějí s námi udržet trvalý kontakt, ale už ne v deseti konzultačních dnech za rok, jako u předchozích kurzů, ale pouze ve volitelných termínech čtyřikrát za rok. Je to v pravdě celoživotní možnost vzdělávání a proto si vážím i toho, že dojíždějí mnozí řadu let ze vzdálených míst ČR i z celého Slovenska a neupřednostňují jen jednorázové formy vzdělávání, které nevyžadují jejich soustavné studium a žádnou aktivitu s výjimkou přítomnosti na přednášce.
Druhým faktorem je obětavost celého pedagogického a organizačního týmu MC, v němž působí i osobnosti, které věnovali své soboty výuce v MC po celých 30 let. Pedagogický sbor je vysoce kvalifikovaný a těší mě, že máme v kolektivu i mladé kolegyně a kolegy, absolventy a současné studující doktorského studijního programu. Generační vyváženost nejmladší, střední i starší věkové skupiny pedagogů zaručuje plynulé předávání zkušeností, trvalou aktualizaci osvědčených metod a snadnou aplikaci nových postupů. Propojení MC se současnými studenty klavírní interpretace je dáno tím, že se v rámci pedagogické specializace podílejí na organizaci a průběhu konzultačních dnů. Mohou se účastnit přednášek, poznávají notové materiály a pomůcky, komunikují s posluchači MC a vytváří se pro ně přirozený kontakt s praxí klavírní výuky. Mnozí absolventi pak pokračují ve vzdělávání na HF JAMU v Metodickém centru.
Třetím faktorem je podpora Metodického centra ze strany vedení Hudební fakulty a Katedry klavírní interpretace. Zejména v posledních letech nacházíme pochopení pro naše prostorové potřeby a budování odborného zázemí. Díky MC přišla studovat na JAMU řada současných klavírních studentů a vynikajících absolventů HF v oboru klavírní interpretace i příbuzných oborů. Jejich učitelé byli posluchači MC, přicházeli s nimi na konzultace už v jejich dětství a při studiu konzervatoří. V současnosti působí několik těchto pianistů v pedagogickém týmu MC. Škola si je naštěstí vědoma nutnosti úzkého propojení výuky s praxí.
Zajišťujete vzdělávání klavírních pedagogů na mnoha uměleckých, hudebních i pedagogických školách. Kde podle Vás potřebují studium metodiky pedagogové nejvíce, na ZUŠ, středních či vysokých školách?
Je logické, že největší počet posluchačů přichází ze ZUŠ vzhledem k jejich hustotě. Kurz 1 je proto orientován na elementární pedagogiku. Její kvalita je základem celého dalšího vzdělávání klavíristů. Tohoto kurzu se rádi účastní i pedagogové vyšších stupňů, protože jim umožňuje podrobný vhled do problematiky, na kterou musejí nejen navazovat, ale také dokázat efektivně zaplnit případné mezery u svých studentů. Tak například většina současných vyučujících klavírní metodiky na konzervatořích a vysokých školách prošla studiem v MC. Rovněž mnozí pedagogové klavírní hry a povinného klavíru. Podle složení posluchačů MC lze usuzovat, že naše vzdělávání vyhledávají učitelé všech stupňů. Přicházejí absolventi konzervatoří i vysokých škol, kromě JAMU a HAMU jsou to hlavně absolventi pedagogických fakult v hudebních oborech. Ojedinělý je kurz 4, který je zaměřený na další vzdělávání pedagogů připravujících studenty do profesionální praxe jako interprety a pedagogy. Tam jsou možné specializace nejen na výuku hlavního oboru klavír, ale i na povinný klavír, hru z listu, improvizaci, výuku metodiky a další předměty vyučované klavíristy na konzervatořích a vysokých školách. Jsme si vědomi, že ne všichni zájemci o studium mohou dojíždět pravidelně do Brna. Na našem webu www.pianissimo.cz poskytujeme formou internetového časopisu aktuální informace bezplatně celé odborné veřejnosti. Čtenáře si našel v ČR, na Slovensku i u mnoha Čechů působících v zahraničí. Pedagogové MC uskutečnili bezpočet přednášek, seminářů a masterclassů po celé ČR i v zahraničí a působí hojně v soutěžních porotách. Tím naše působnost překračuje hranice školy. Ale abychom si nemalovali narůžovo vliv MC na naši oblast vzdělání, v každém oboru se najdou lidé, kteří už po ukončení škol chuť k dalšímu vzdělávání nemají, vzdělávají se v lepším případě sami, nebo jinde. Víme, že nemusí každý pedagog studovat zrovna v MC, aby byl kvalitním, učitelem, ale všechny kolegy přesto mezi nás srdečně zveme. Těch uplynulých 30 let ukázalo, že lidé nepotřebují jen znalosti, ale i osobní kontakty a propojení výuky mezi všemi stupni. Vyhledávají tu neopakovatelnou atmosféru společenství, kde si lidé vzájemně fandí. To nelze nahradit jen kontakty na sociálních sítích. Posluchači nám píší, že považují setkávání v MC za oázu kolegiality, nadšení a spolupráce. Co víc si můžeme přát?
Jakých klavírních škol a materiálů, například pro ty úplně nejmenší, se zastáváte nejvíce? V čem jsou podle Vás lepší než jiné?
Naštěstí jsou v současnosti dostupné stovky škol. Učitelé dnes řeší obrácený problém oproti minulosti, kdy používali třeba jednu stejnou školu pro všechny začátečníky. Je obtížné se ve velkém množství materiálů orientovat a umět je kombinovat. To vyžaduje tvořivost a hluboké porozumění problematice počátečního vyučování. Je třeba uplatňovat určitá kritéria, která volbu školy předurčují. Učitel by měl znát školy pro začátečníky každého věku. A nejen to, i školy pro různé typy žáků. Díky velmi dobrým jazykovým znalostem učitelů můžeme využívat těch nejlepších materiálů z celého světa, které zpravidla kombinujeme. Základem by měla být kvalitní škola v mateřském jazyce. Jakási obrázková knížka, kterou má dítě doma. Učitel by pak měl dokázat kombinovat různé další doplňující materiály pro jednotlivé složky elementární výuky. Není rozhodující, kterou školu učitel zvolí, ale jak je schopný sestavit látku pro individuální potřeby žáků. Čím méně zkušený učitel, tím je lepší využívat moderních materiálů. MC disponuje velmi obsáhlou knihovnou, kde mohou posluchači získávat takové školy v tištěné i elektronické podobě. Zároveň máme řadu překladů zahraničních škol a závěrečné práce z klavírní metodiky, které obsahují popis praktického využití konkrétních materiálů. Zkušený učitel si může poradit i se školami vydanými v minulosti, ale to předpokládá odlišný vlastní metodický postup a doplnění dalšími materiály ze současnosti.
V čem se tyto výukové materiály ale především výuka hudby jako taková nejvíce posunula za těch 30 let od založení metodického centra?
Dobré učitele jsme měli v naší zemi i před třiceti lety, evidentně jich však bylo méně. Obecně vzato, výuka je dnes zábavnější, tvořivější, rozvíjí se na prvním místě hudebnost. Žáci jsou vedeni k improvizaci a k pochopení teorie formou her. Hlavně čtou lépe notový text, protože nepostupují od teorie ke hře, ale nejprve zapisují to, co umějí zahrát, pak se proces obrátí a hrají z not. Při rozvíjení technických dovedností jsou respektovány individuální zvláštnosti, flexibilita, uvolněnost a hbitost. Vše koriguje zvuková představa, využíváme současných neurofyziologických znalostí. Používá se mnoha audiovizuálních pomůcek, řada postupů se přenáší do domácího prostředí formou her ve speciálních aplikacích na tabletu. Učitelé dokáží obohatit žáky řízeným poslechem kvalitní hudby a zaujmout je pro různé společné projekty a veřejná vystoupení. Jen zatím nikdo nevymyslel způsob, aby se nemuselo pravidelně cvičit k dosažení výsledků, které uspokojí žákovu touhu po hraní krásných a náročnějších skladeb. Lze to usnadnit, udělat zábavnějším, ale bez práce se výsledek nedostaví. Do určité míry se to projevilo změnou složení repertoáru, kdy učitel rezignuje na kvalitní skladby. Zábavná hudba se stala legitimní a opodstatněnou součástí výuky. My se snažíme tento trend vyvažovat, aby nebyli žáci ochuzeni o hlubší emocionální přínos.
Co naopak je dlouhodobě největším úskalím výuky - kupříkladu právě klavíru. Existuje nějaký fenomén, který je "strašákem v klavírní výuce" zkrátka stále?
Jak bylo řečeno výše, oním strašákem je nutnost soustavného cvičení. Umění motivovat žáka je proto velkou předností učitele. Ještě těžší je však motivovat rodiče žáků. Tento problém řeší hlavně učitelé ZUŠ - aby si rodiče děti „neodložili“ jen tak na hodinku zábavy do klavírní výuky a doma už nemuseli poslouchat cvičení. Mnohdy zaplní dětem čas různými kroužky do poslední volné skulinky. Umíme už udělat i z technických cvičení atraktivní součást studia, ale to je potřeba opakovat i doma u klavíru. Pedagogové vyšších stupňů také řeší otázky motivace, ale tam se jedná o vizi budoucího profesního uplatnění. Do určité míry pomáhají soutěže, je však skutečností, že i vynikající mladí klavíristé s laureátskými tituly z renomovaných soutěží nemívají odpovídající příležitosti ke koncertní činnosti. Školy připravující profesionály interprety budou muset vytvářet podmínky pro tuto oblast v daleko větší míře, aby udrželi zájem uchazečů o studium. Ale to už je jiné téma, kde bychom se mohli porozhlédnout po inspiraci ze zahraničí.
V čem se proměnili od roku 1992 studenti, kteří se chtějí hře na klavír věnovat? Ať už v otázkách talentu, píle, zodpovědnosti nebo ochoty věnovat klavíru čas.
Ve výčtu nezbytných vlastností pro klavírní studium se naštěstí nic nezměnilo. Stále jsou naši studenti talentovaní, inteligentní, pracovití, zodpovědní, skvělí lidé, každý z nich je jedinečný a je obtížné generalizovat změny. Pokusím se přesto odpovědět bez toho, aby se to dotklo těch minulých či současných. Evidentní je stále kvalitnější příprava uchazečů o studium, schopnost zvládnutí náročnějších skladeb. Někdy však studenti platí za preciznost vypracování každé skladby menším rozsahem repertoáru. Přetrvává talent, píle a ambice, stoupá senzitivita, kde je však nebezpečí překročení tenké hranice k přecitlivělosti vůči neúspěchu a obava před selháním. Náš obor je náročný, má vysokou mezinárodní úroveň, míst na slunci je nedostatek i pro ty nejtalentovanější a nejpracovitější. Pokud chceme, aby dokázal mladý umělec vidět svůj cíl v hudbě a byl v životě užitečný a šťastný, pomůže mu vedle zamilovanosti do hudby i vytváření karierních možností a vzdělání široce využitelné v praxi. Pokud si absolvent uvědomuje dosah svého poslání umělce a pedagoga, vyhne se nebezpečí ztráty cíle a sebejistoty. Dnešní studenti jsou nesporně v dobrém slova smyslu realisty, což napomáhá zvyšování zájmu o pedagogické povolání.
Spolupracuje MC naší fakulty také s jinými vysokými školami a zahraničím?
MC už od svého založení pravidelně spolupracuje s pedagogy vysokých škol obdobného zaměření, zejména s kolegy z HAMU v Praze a VŠMU v Bratislavě. Ti u nás vystupují na přednáškách, masterclassech i koncertech. Zahraniční pedagogové k nám přijíždějí rovněž v hojné míře. Např. k 25. výročí trvání MC jsme uvítali významné osobnosti z deseti evropských zemí a USA. Mezi posluchači MC se objevili kromě velkého počtu slovenských kolegů i studující z Japonska, Turecka, Ukrajiny a dalších zemí. Pro zajímavost, díky tomu vyšla v Turecku Klavírní školička Zdeny Janžurové a Milady Borové a naopak Emontsova Evropská klavírní škola tam byla vydaná v turečtině i v češtině a prodává se i u nás. Mnozí kolegové ze zahraničí také navštívili jako hosté naši výuku, aby se inspirovali modelem tohoto ojedinělého typu vzdělávání klavírních pedagogů.
Co byste vzkázala budoucím generacím hudebních a klavírních pedagogů?
Co jiného má pro umělce v roli interpreta či pedagoga větší smysl, než dokázat, aby si lidé uvědomili hodnotu a hloubku života. Aby jim hudba otevřela a rozšířila rozměry vnímání světa. Aby jim umělec pomohl nacházet a tkát neviditelná vlákna, kterými jsou spojeni s dobrem a krásou. Je to obdobné v interpretaci i v pedagogice. Ať stojí klavír na koncertním pódiu nebo v učebně, snažme se být dobrým interpretem života, jehož je hudba zrcadlením, součástí i vizí.
Učitelé jsou jako studánky. Je potřeba je stále čistit a napájet z pramenů lidského poznání. Přála bych si, aby Metodické centrum zůstávalo jedním z takových pramenů. Aby se lidé dokázali vzájemně podporovat a učit se z dobrých vlastností svých kolegů. Být dokonalý je nemožné, ale být lepší je dosažitelné. Kéž by naše centrum neslo dál myšlenku Beethovenova učitele D. G. Neefeho, který vyznával pravidlo vychovávat na prvním místě člověka, pak hudebníka a nakonec pianistu. Snad budoucí generace nezapomenou, že bez lásky se v životě ani v umění nedosáhne ničeho pozitivního.
text: Kateřina Slaběňáková, prof. Alena Vlasáková
foto: časopis Pianissimo
