V našich #jamuj rozhovorech nesmíme zapomenout na naši katedru jazzové interpretace, jejíž součástí je také student Vojta Drnek. Vojta je akordeonista, který má záběr nejen co se hudební tvorby týče, ale založil i vlastní label a pomáhá dalším jazzmanům v plánování a kariéře. Co o svých začátcích a studiu na JAMU Vojta říká, si můžete přečíst v dnešním rozhovoru!

Když se řekne jazz, tak se nikomu akordeon nevybaví na "první dobrou". Proč sis vybral tento nástroj a na jaké nástroje jsi začínal?

Nástroj jsem si vybral v první třídě základní školy. Docházel jsem už do ZUŠ na hodiny keyboardu k paní učitelce, která primárně učila hru na akordeon. Ten mne v mých šesti letech naprosto uchvátil. Pamatuji si, že jsem slyšel něco jako Money, Money, Money skupiny ABBA v podání místního akordeonového orchestru (což bylo cca. šest malých, lehce rozladěných akordeonů, klávesy a bicí) a já jsem toho moc chtěl být součástí, přestože dnes by na mne podobný zážitek pravděpodobně působil úplně opačně. K jazzu jsem se doopravdy dostal až koncem druhého ročníku konzervatoře. To už jsem hrál na akordeon víc než deset let a nad změnou nástroje jsem vůbec neuvažoval. I když mi bylo jasné, že nebude jednoduché najít svůj jazzový jazyk na nástroj, který v (zvlášť v moderním) jazzu nemá silné zastoupení a není moc odkud čerpat. Právě hledání vlastního zvuku na tento nástroj mne dodnes fascinuje.

 

Co tě přimělo studovat jazz na JAMU?

Rozhodně jsem si byl jistý, že chci studovat jazz, nevěděl jsem ale, jestli je to s mým nástrojem vůbec možné. Na JAMU ale v té době studoval Ondřej Zámečník, akordeonista. Když jsem se s ním potkal, silně mi JAMU doporučil, a to pro mne bylo klíčové. Měl jsem ale také spoustu nadšených doporučení jiných studentů či bývalých studentů JAMU, se kterými jsem se setkával na koncertech.

 

Co ti jako hudebníkovi a vlastně i skladateli jazz umožňuje? Je nějaký jazzový repertoár pro akordeon?:)

Jazz umožňuje vyjádření velmi komplexních myšlenek a emocí, ale stejně tak dokáže být naprosto pudový a přímočarý. Co se týče konkrétně materiálu, za jazzový repertoár jsou považovány písně z amerických muzikálů první poloviny dvacátého století a skladby slavných jazzových hudebníků, souhrnně tvořící tzv. standardy. Standardy nejsou nijak vázané na konkrétní nástroje, jsou tedy i pro akordeon. :)

foto: Tomáš Karlík

Jazzová katedra na naší fakultě je pořád mladou katedrou, ale za dobu svého fungování má už spoustu vynikajících absolventů. V čem ty osobně považuješ studium na naší fakultě za nejpřínosnější a co ti do budoucí profese studium dalo?

Myslím, že jazzová katedra JAMU je naprosto fantastickou přípravou pro profesní život jazzového hudebníka, zvlášť pokud absolvuje bakalářský i magisterský studijní program. Těžko říct, co pro mne bylo nejpřínosnější, pravděpodobně setkání a spolupráce se studenty a pedagogy. Z kapely Treetop, která vznikla jako trio s mými dvěma spolužáky Michalem Šelepem a Richardem Šandou pro účel interpretačního semináře, se stal můj hlavní umělecký projekt, se kterým jsme projezdili celou střední Evropu a letos v březnu jsme v SONO Records natočili naše debutové album, které vyjde v září u skvělého českého vydavatelství Animal Music. A co se týče pedagogů KJI, ti patří mezi špičky naší jazzové scény a krom toho, že jsou to silné a inspirativní osobnosti, jsou to také skvělí lektoři. Bakalářský stupeň byl vedle poznání nových lidí především o získání základů v jazzové harmonii, frázování, jazyka, jak se říká. V magisterském stupni studia jde pak o uvedení všeho získaného do praxe; o hlubší práci s jedním konkrétním projektem a v druhém plánu také o ostatní aspekty hudební profese, management, právo, ekonomie, fundraising. Z toho všeho budu čerpat po celou svou kariéru.

 

Ve tvém životopise jsem se dočetla, že jsi studoval v Rakousku. To byl také jazz? Jak bys porovnal studium v Rakousku a na naší fakultě?

Ano, byl jsem rok na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Rozdíl byl patrný už z názvu katedry, zatímco v Brně je to Katedra jazzové interpretace, v Linci jde o institut JIM - Jazz und Improvisierte Musik. Brněnská jazzová katedra je tedy zaměřená na studium a interpretaci jazzu, s důrazem na jazzovou tradici 60. let. Samozřejmě je tam i velká dávka volnosti, ale pro splnění všech předmětů je potřeba skutečně zvládat jazzovou teorii a jazzový jazyk. V Linci moc velké požadavky na znalost jazzových základů nebyly, zato byl mnohem větší důraz kladen na volnou improvizaci, mezioborové spolupráce, experimentální ansámbly. V hodinách kompozice na JIM jsme řešili algoritmické kompozice a využívání programů pro programování elektronické hudby, jako např. Max MSP, atp. Pokud jde o porovnání, ani subjektivně za sebe nedokážu říct, který z těchto dvou přístupů mi vyhovoval více, jsem moc rád, že jsem mohl v průběhu svého studia zažít oba. Jazzová katedra JAMU, jak už jsem trochu zmínil výše, podporuje propojování jazzových studentů (JAMU i HAMU) do kapel, mnoho nyní úspěšných jazzových ansámblů začínalo na interpretačním semináři či jazzovém nádvoří, takové platformy v Linci chyběly. Jazzový institut v Linci pro mne zase vynikal propojením jazzových studentů se studenty klasické hudby a tanečníky. Na hodinách jazzového ansámblu jsme měli rytmickou sekci, akordeon, harfu, hackbrett a třeba violu da gambu. Klasický studijní program měl povinný výběr několika předmětů z jazzové katedry. To bylo fantastické, to bych si přál jednou vidět i na JAMU.

foto: Konstantin Zaykov

Máš spoustu svých projektů různých žánrů. Jaká hudba tě nejvíce oslovuje a má vliv to, co posloucháš i na tvoji tvorbu?

Co poslouchám má obrovský vliv na mou tvorbu, inspiraci získávám především z nahrávek a koncertů, jsem vášnivým posluchačem. Poslouchám i hraji různé “žánry” z různých důvodů, swing má v mém srdci stejně velké místo jako soudobá klasická hudba nebo volná improvizace, potřebuji je ve své tvorbě všechny. Pokud bych měl popsat co mě nejvíce oslovuje, tak to budou aspekty, které mají všechny tyto společné. Oslovuje mne hudba, která je autentická, která je interpretována či komponována oddaně, s vědomím, že to je přesně ta hudba, která musí jít ven. Což nemusí mít mnoho společného s žánry, např. v reperotáru našeho již zmíněného tria Treetop se vedle sebe objevují ohlasy bebopu, hudebního impressionismu a folklorismu, volné improvizace a také poměrně přímočaré současné jazzové skladby. Pokud jsem na pódiu se svou swingovou kapelou Hot Brew, tak si užívám rytmus a živelný styl hry, který mne nejvíce baví když hrajeme pod nohy tanečníkům lindy hop.

 

Projektů, ve kterých figuruješ, není málo. Jak si organizuješ čas? Je plánování silná stránka hudebníků?:)

Nerad bych mluvil za jiné hudebníky...  :) Myslím, že pokud chce jazzový hudebník uspět v dnešní době, musí toho dělat hodně a schopnost plánování je určitě důležitá. Jazz již není tak populární jako byl např. ještě v 90. letech, ale jazzových hudebníků stále přibývá. Já mám plánování velmi rád, tabulky a to-do listy, to je moje. :) Také rád pomáhám ostatním hudebníkům v plánování a kariéře, a tak se mé aktivity postupně rozrůstají do oblasti managementu, jsem spoluzakladatelem a manažerem nového labelu pro jazz, improvizovanou a experimentální hudbu Ma Records, vytvořil jsem spolu s bandleadery několika swingových kapel agenturu Book The Bounce pro export našich kapel na evropské swingové festivaly, atp.

 

Působíš i v projektech, ve kterých nehraješ na akordeon, ale třeba i jiný nástroj?

Žádné jiné nástroje profesionálně neovládám, ale občas zpívám, např. ve sboru česko-norského free jazzového kvarteta NOCZ.

 

Jak jde skloubit život v Berlíně a studium jazzu v Brně?

Za korony snadno, s mentorem svého magisterského projektu jsem pravidelně v kontaktu online, přes zoom probíhá i veškerá výuka. Se spoluhráči už je to těžší. Dnešní situace je takovým možnostem “příznivá”, většina kapel, ve kterých působím, je mezinárodní a bez koncertů a za tak složité situace se bohužel nepotkáváme ani na zkoušení. Mezitím mám možnost v Berlíně potkávat skvělé hudebníky a navazovat kontakty. Pokud se vše podaří, nastoupím hned po dokončení studia jako stážista ve vydavatelství Heartcore Records, které vede jeden z nejlepších světových jazzových kytaristů současnosti, Kurt Rosenwinkel.

 

Otázka, která asi v současné době nechybí v žádném rozhovoru… jak tě moc ovlivnila doba, kdy kultura se kvůli pandemii více méně zastavila? Přimělo tě to např. k větší skladatelské práci?

Změnil se mi život obrovským způsobem. Jak jsem psal výše, rád plánuji, měl jsem pro sebe i své kapely rozpracované plány na několik let dopředu. Bylo pro mne těžké smířit se s novou realitou. Ano, hodně jsem skládal, aranžoval, přepisoval skladby pro své kapely. Myslím, že jsem za tento rok vyprodukoval mnohem víc hudby než do té doby dohromady, a u ostatních hudebníků to bude asi podobné. Když jsme s Michalem Wróblewskim za druhého lockdownu zakládali hudební vydavatelství Ma Records, zjistili jsme, že v naší komunitě existuje ohromné množství velmi zajímavé hudby vzniklé nebo vznikající v této době. Nahrávací průmysl roste.

foto: Zuzka Bönisch

Jak moc ti chybí vystupování před lidmi a kdy tě budeme moct vidět naživo na pódiu?

Chybí mi to opravdu hodně. S triem Treetop jsme měli štěstí, že jsme měli naplánované nahrávání na březen a dávalo pro nás tedy smysl utratit hromadu peněz za cestování a testování, abychom se dostali všichni na jedno místo a týden spolu hráli hudbu. Ale koncertní zkušenost není jen o hudbě, je to celý rituál, sbalit nástroj, mikrofony, noty, dojet do klubu, popovídat si u piva, na co z repertoáru máme největší chuť, pozdravit se s příchozími posluchači a kamarády, zažít to spojení publika a kapely a ponořit se do improvizace... Tak snad na křtu desky Treetop 10.9. v Jazz Docku!