Stěží by se hledal inspirativnější způsob zahájení semestru, než je návštěva jednoho z největších festivalů svého druhu. Skupina pětice studentů v doprovodu čtyř profesorů se proto ve dnech 9. – 11. září do rakouského města vypravila. Kromě poznávání krás historického Lince se budoucí skladatelé a jejich vyučující zamýšleli nad tématem letošního ročníku – Planeta B. 

Právě v tom je totiž zásadní problém, který se nám snažilo pět stovek pořadatelů a zaměstnanců festivalu sdělit. Lidstvo zatím planetu B, jako alternativní řešení, postrádá. Proto bychom měli zbystřit, a změnit přístup, jak se chováme k vlastní planetě. Umělci, výtvarníci, řečníci i artisté zde obratně osvětlili například jednotlivé aspekty klimatické krize, kterým se dostává méně pozornosti. 

Mimo jiné festival představil řadu nových technologií, ve spojení se zamyšlením nad etickou stránkou umělé inteligence. Na hranici bizarnosti, objektivity i zkaženosti balancovalo mnoho instalací, výstav i představení. Velký úspěch měly interaktivní části festivalu, které vyzývaly k účasti publikum. Za zmínku určitě stojí instalace v katedrále Panny Marie. Místní prostory byly využity jako kulisa pro LightSense a walk-in architekturu, která aktivně komunikuje s návštěvníky v závislosti na jejich emocionálním stavu.

Samozřejmě nebyla v rámci Ars elektroniky opomenuta ani hudební stránka. Právě koncerty, a jiné zvukové počiny, představovaly nejrůznější experimentální techniky a způsoby, jak hudbu tvořit a produkovat. Ke slovu se dostala opět i umělá inteligence. Hudební zážitek, který sdíleli profesoři spolu se studenty, byl večerní koncert v budově univerzity Anton Bruckner Private University. Tady se představili autoři elektronické hudby z různých částí světa. Následný rozbor dojmů nad rakouským pivem potvrdil, že naši studenti, autoři elektroakustické hudby, se svými díly rozhodně nejsou pozadu. Po celodenním vstřebávání nových dojmů a podnětů byly večerní diskuse v prostředí sympatických hospod rozsáhlé a rovněž velmi inspirativní. 

Jsem přesvědčena o tom, že nejlepším způsobem, jak festival vykreslit ve správném světle a popsat jeho sdělení, je poskytnout přímé zkušenosti samotných účastníků JAMU výpravy. Níže tedy přikládám dojmy studentů, pedagogů, a doufám, že třeba právě Vás namotivují k návštěvě příštího  ročníku. 

Návštěvu festivalu Ars Electronica 2022, který se tradičně koná v Linci, považuji za přínosnou nejen pro pedagogy, ale i pro studenty hned z několika důvodů. Prvním z nich je určitě zisk základní představy o tom, jaké lze nové technologie uplatnit v uměleckém projevu a dále jak je využít v symbióze s již zaběhlými uměleckými postupy. Kvalitativně byly sice některé expozice spíše technologickými exploracemi, to ale na samotném pozitivním zážitku nic nemění. Druhým důvodem byl naprosto fascinující rozsah, kdy byly festivalové expozice zasazeny do mnoha atraktivních prostor po celém městě. No a neposledním důležitým faktorem bylo opakované uvědomění si, že umělecký projev, i přes využití nejmodernějších technologií, stále stojí a padá s nosnými myšlenkami a nápaditostí. Toto zůstává stále při starém.

                                                

MgA. Michal Indrák, Ph.D., vyučující a prorektor pro vnější vztahy

 

Návštěva festivalu Ars Electronika mi poskytla prostor a čas zamyslet se nad tím, čím vším může umění být. S délkou času strávenou prohlížením expozic se vynořovalo nejen mnoho nových podnětů, ale také otázek týkajících se vztahu člověka, přírody a technologií. Prozkoumávání těchto hranic, které jsou mnohdy až nebezpečně úzké, mě na třídenním pobytu v Linci nesmírně obohatilo. Co se týče samotné výstavy, některé věci mě oslovily více, jiné méně. Z těch, které mi utkvěly v paměti můžu jmenovat projekt Ecolalia zabývající se ústními mikroby ve spojitosti se zachováním jazyků a aplikaci Samsara reflektující socioekonomické rámce postavení ženy v různých kulturních společenstvích.                         

MgA. Kristýna Švihálková, doktorandka oboru Kompozice a teorie kompozice 

 

Od festivalu Ars electronica jsem měl obrovská očekávání. Nejvíce mě ale překvapilo, jakým způsobem umění při prohlížení z osobní blízkosti ztrácí na své vznešenosti. Nikoliv v negativní konotaci, že by pozbylo svůj význam a smysl, nýbrž dílo se polidšťuje, je pokornější, přístupnější. Spolu s inspirativním prostředím minimalistických prostor a účastníky festivalu, již všichni sdílejí podobný cíl, na mě dýchal apel, že se musí udělat cokoliv, hlavně to dotáhnout do konce. Umělcovi projde ledacos. Co se týče enviromentální tématiky, která provázela celý festival, nejsem zastánce místama až agitačního obsahu, který tvořil podstatnou část programu. A jako studenta kompozice elektroakustické hudby mě mrzel slabý důraz na zvukovou a hudební složku. Festival ovšem celkově vnímám jako velice přínosný, pro zájemce o elektronická umění důležitou zastávkou.

                                                Tomáš Mohr, student Kompozice elektroakustické hudby

Nejvíce mně asi oslovilo video s dystopickou verzí hlasového pomocníka. Naopak noční můry nepřestávám mít z olizující se příšery, která mě šokovala až do morku kostí. Obecně se mi líbilo, že byly všechny instalace velmi interaktivní. Přesto bych po celém pobytu festival označila spíše jako zábavu pro celou rodinu, než něco zcela převratného pro individuálního umělce jako takového.  

Eunika Gabriela Pechánková, studentka Kompozice filmové a scénické hudby

 

Znějících instalací venku i v interiérech, různých druhů objektů a instalací interaktivních, výstav výtvarného umění 20. a 21. století (a to i v „tradičnější“ podobě obrazů a objektů), stejně jako projekcí a koncertů i vícekanálové elektroakustické hudby apod., bylo možné shlédnout téměř více, než kolik lze za několik dní zvládnout nejen z hlediska pozornosti, ale i „nachozených kilometrů“ – při poctivé snaze vidět pokud možno vše tak zůstává v paměti hlavně sled obrazových „střípků“ a pocitů (který si ale budu zřejmě alespoň já pamatovat po zbytek života). 

Celkový dojem je skutečně oslňující a mimořádně inspirativní. Z oblasti soudobé koncertní hudby jsme sice – přes nesporné kvality technické a míru propracovanosti - neslyšeli nic zcela objevného, nelze však kromě ostatních uměleckých děl, mísících tvůrčím způsobem nejrůznější média, zapomenout také na kultivovanost prostorů univerzitních areálů, galerií a muzeí (včetně jejich technického vybavení a kreativního využití i standardních prostorů - např. schodišť); jejich architektura sice není mimořádně experimentální, přesto je příjemně překvapující díky řadě nečekaných dispozičních řešení jak interiérových, tak urbanistických – dokonale zapadá do v podstatě historického města. Předváděné umění je technicky většinou velmi pokročilé, často těsně spjaté s vědou a zejména smysluplnou obsahovou rovinou (hlavně ekologií). I zájem veřejnosti je opravdu masivní – jedná se prostě o místo, kde by člověk nejraději zůstal co nejdéle.

Snažíme se samozřejmě na Hudební fakultě všemi silami strukturu, náplň, pedagogické zabezpečení a technické vybavení studijního programu Kompozice a Multimediální kompozice stále zdokonalovat, světově proslulý festival Ars Electronica s velkou tradicí, zázemím a podporou institucionální i ze strany publika je ale nepochybně stále velkou inspirací. Proto je také několikadenní exkurze na něj pro studenty prvních ročníků zmíněných studijních programů povinná jako jakési úvodní rozhlédnutí po umělecké úrovni těchto oborů v mezinárodním kontextu. Práce řady našich studentů a absolventů by se sice z uměleckého hlediska v této konkurenci neztratila, permanentní technický a myšlenkový vývoj, který je v Linci přímo hmatatelný, přináší ale stále nové podněty a výzvy, na které je v dnešní době potřeba osobitým způsobem reagovat. 

doc. Mgr. Ing. MgA. Dan Dlouhý, Ph.D., vyučující

autorka: Kateřina Slaběňáková