9 národností. 3 instrumentalisté z Brna, 3 z Haagu. 3 skladatelé čeští, 3 haagští. A samozřejmě dirigent, odborný doprovod a pan řidič. Členové této značně pestré skupiny spojili síly v rámci dalšího ročníku úspěšné spolupráce. Psala se asi polovina ledna, když skladby obousměrně přeletěly Evropu, a zabydlely se na stojanech brněnských i haagských studentů hudby. Jak se mezinárodní dobrodružství odehrávalo dále nám prozradil účastník a především skladatel a bicista – Filip Zázvorka.

Poprvé jsme se osobně potkali v pondělí 6. 2. na Koninklijk Conservartorium Den Haag na první zkoušce a každý den jsme se potkávali tam až do koncertu v pátek 10. 2. a zase od pondělí 13. 2. do pátku 20. 2. jsme spolu tvořili v nahrávacím studiu DnO a na Hudební fakultě JAMU.

 

Není tomu ani rok, co jsi na JAMU začal studovat. Jak ses o této spolupráci dozvěděl, případně na základě čeho jsi byl vybrán?

Ohledně této spolupráce mě oslovil pan prof. Ivo Medek. Popravdě nevím přesně, na základě čeho jsem byl vybrán právě já, nováček na JAMU, ale tuším, že je to mým zaměřením na klasickou kompozici, přičemž moji dva kolegové, Eunika Pechánková a Ondrej Kalužák, se zaměřují na filmovou a elektronickou kompozici, a tím pádem jsme mohli nabídnout jistou pestrost. Nabízelo se to možná také z toho důvodu, že jsem do tohoto projektu byl vybrán i jako hráč na bicí nástroje, takže jsem si mohl svoji skladbu také sám zahrát a mohl jsem si napsat part bicích „na sebe“.

 

Pro jaké složení jsi měl skladbu napsat, a v čem to byla pro tebe výzva?

Složení bylo poměrně netradiční. Příčná flétna, trombon, elektrická kytara, perkuse, housle a violoncello. Už na první pohled mi bylo jasné, že s takovýmto složením budu muset zacházet všelijak, jenom ne tradičně. Výzvou bylo propojit zvuk všech těchto nástrojů tak, aby nějaký z nich příliš nevyčníval, nebo nezanikal, nebo jednoduše aby to celé neznělo jako když pejsek a kočička vařili dort. Na základě toho jsem zvolil i základní myšlenku skladby, tedy, že to bude hudba „Z jiného světa“, jak stojí i v názvu skladby. Musím podotknout, že i ostatní skladatelé si s touto nesourodostí nástrojů poradili různými originálními způsoby a výsledkem bylo šest naprosto různých skladeb a dva velice pestré koncerty, z čehož mám radost.

 

Kdybys měl stručně popsat, v čem byla speciální tvá skladba, a co tě naopak nejvíce zaujalo na skladbách tvých kolegů – ať už holandských nebo českých?

Celkově mi šlo o zachycení energie nám naprosto vzdálené hudby, ať už z jiné planety, jiné dimenze nebo z jakési vzdálené éry, do které ani nedohlédneme. Zkrátka bych to přirovnal k takovému „hudebnímu sci-fi“, věřím totiž, že jsem si při tvorbě kladl stejné otázky, jako tvůrci knih a filmů tohoto žánru, tedy: „Jak by to asi mohlo vypadat, kdyby neexistovala některá omezení našeho světa? A jak to mám vlastně prakticky provést, když ve skutečnosti pracuju v mantinelech tohoto našeho světa?!“ Tuto myšlenku jsem se snažil naplnit různými hudebními prostředky, jako jsou současně zahraná křížící se glissanda nebo crescendo „z nuly na sto“ a okamžité ticho a místy i experimenty, jako např. škrábání strun elektrické kytary, přefuky flétny nebo preparace bicích nástrojů včetně paliček pomocí chrastivých předmětů, látky a igelitových sáčků. 

Co se týká skladeb ostatních autorů, v díle Removal of the Images turecké skladatelky Zeynep Oktar byly zahrnuty pouze ty nejhlasitější nástroje, tedy elektrická kytara, trombon a velký buben, dokonce bylo vše amplifikováno. Měl jsem zde jako bicista vůbec první možnost vyzkoušet si práci s elektronickým zařízením, pomocí něhož jsem mohl tvořit na povrchu velkého bubnu „ječivé“ zvuky. 

Velice originální byla Italka Livia Malossi Bottignole, která vytvořila prototyp fúze hudebního díla s deskovou hrou s názvem Mr. White. Niko Schroeder z USA se ve skladbě Hinkson Creek Park Trail Bridge zase zaměřil na drobné obměny opakujícího se motivu a dlouhých tónů, k čemuž prý dospěl koncentrovaným poslechem vánku na mostě během covidových lockdownů. Eunika Pechánková z JAMU vytvořila tradičněji laděnou programní skladbu s názvem Múzu nespoutáš vycházející z její vlastní básně s mytologickou inspirací a kolega Ondro Kalužák ve skladbě A Chase of Sorts využil svého umu s elektroakustickou tvorbou a propojil akustické nástroje s elektronickou stopou. Zde bych vypíchnul velice nápadný a humorný kontrast mezi celou skladbou nesoucí se v alternativním duchu, a naopak s konvenčním velkolepým závěrečným akordem.

 

V den Haagu jste strávili poměrně dost času. Jak na tebe město působilo? Chtěl by ses tam někdy vrátit?

Z Nizozemska mám hezký zážitek už z minulosti asi před 10 lety, kdy jsem se účastnil podobné výměny, ovšem pěveckých sborů ve městě Groningen, kde jsme my Češi obdivovali krásné učesané město a pozitivně naladěné lidi a zase Nizozemci naše lidové písně, které jsme jim s sebou přivezli. A i tentokrát to byl pěkný pobyt. Bydleli jsme ve skvělém hotelu jenom několik metrů od školy a Centrum Haagu, kde jsme pobývali, na mě působilo přátelsky a kulturně. Koninklijk Conservartorium má navíc teprve rok novou luxusní budovu. V porovnání s našimi hudebními institucemi mi to ani nepřipomínalo hudební instituci. Určitě bych si v Haagu nebo i jiném Nizozemském městě dokázal představit nějaký další krátkodobý až několikaměsíční pobyt, avšak potom bych se jistě rád vrátil zpátky do naší vlasti z různých osobních důvodů.

 

V čem tě obohatila tato spolupráce nejvíce, jakožto začínajícího skladatele? Co sis odvezl za zkušenosti?

Bylo to velice přínosné především z hlediska zkušeností s praktickou stránkou provedení mé skladby, v čemž mi, a zřejmě i všem ostatním skladatelům, velmi pomohl anglický dirigent Ed Liebrecht. Pokud mohu mluvit za sebe i jako bicistu, pak jsou to i zkušenosti s interpretací velmi odlišných soudobých skladeb, kde téměř s každou skladbou vzniká i řada otázek ohledně praktického provádění a způsobu interpretace a velkou roli zde pro mě hrála možnost mluvit přímo s autory a společně ladit detaily.

 

Pozoruješ rozdíly ve studiu hudby u nás v Brně a v Haagu (z toho, co jsi zpozoroval)? V čem se jejich výuka nebo přístup liší?

Neměl jsem tolik příležitostí tyto rozdíly pozorovat, ale z našich zkoušek a z jedné lekce bicích s tamním pedagogem mám dojem přístupu naprosté rovnosti pedagoga a studenta a stejně tak i skladatele a interpreta, dirigenta a skladatele i interpreta a dirigenta. A výuka se určitě liší velkým množstvím nástrojů a dalšího moderního vybavení.

 

Jaký jste měli kolektiv, ať už skladatelů, hudebníků či vedení. Utužovali jste nějak vztahy i mimo zkušebnu? ????

Náš kolektiv byl složen ze dvou Češek a pěti Čechů (včetně řidiče), Slováka, Angličana, dvou Italek a Itala, Francouzky, Estonky, Američana, Turkyně a Kanaďana a všichni byli moc fajn lidé, jistě na sebe budeme rádi vzpomínat. A ano, utužovali jsme vztahy i mimo zkušebnu velice.