Nejprve bych tě ráda vyzpovídala ohledně tvé hudební minulosti. Jak ses ke hře na bicí dostal a jak vypadala tvoje cesta na JAMU?
Už od brzkého věku mě zajímala hra na bicí nástroje. Později jsem chodil na ZUŠ Žerotín v Olomouci na klavír, dva roky později jsem si přibral hru na baskytaru jako druhý obor. Klavír však nebyla dostatečná náhrada za bicí, a tak jsem rok na to přešel z klavíru na bicí nástroje v doprovodu hry na baskytaru. Vše na stejné ZUŠ. Na bicí mě na ZUŠ učil Ladislav Bilan, pod jehož vedením jsem následně pokračoval na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci. Ve čtvrtém ročníku studia jsem byl přijat na JAMU a po úspěšné maturitě jsem nastoupil na JAMU pod vedením prof. Martina Opršála.
Co ti přijde právě na bicích "přitažlivé" a máš nějaký nástroj z této rodiny, který je tvému srdci úplně nejblíže?
Na bicích a perkusích mě fascinuje množství nástrojů, technik, barev, rytmických i melodických principů a mohl bych pokračovat. Bicí nástroje nabízí obrovské možnosti ve všech směrech tvoření a interpretace hudby a také velký prostor pro kreativitu. Bicí jsou často považovány za jedny z nejstarších, či dokonce nejstarší nástroje vůbec, přesto však můžeme pozorovat největší vývoj
v několika posledních desetiletí. Nerad vyzdvihuji jeden nástroj nad ostatními (na všechny hraji rád a jsou stejně důležité), ale v posledních pár letech jsem se sžil s marimbou.
Máš nějaký svůj hudební vzor? Případně proč právě ten.
Hudebních vzorů mám spousty. Často si všímám svých nedostatků a naopak silných stránek hudebníků v mém okolí. Z toho čerpám inspiraci. Mými vzory jsou pedagogové z JAMU i z mého studia v minulosti, spolužáci z katedry, členové filharmonií (s kterými se znám z výpomocí) a další kolegové z oboru. Někdy mě inspirují hudebníci z jiného oboru, například svou interpretací či hudebním výrazem.
Jak ses připravoval konkrétně na tuto soutěž - od procesu výběru skladeb po nácvik nebo přihlášení…
Na soutěž jsem se připravoval ve svém volném čase, kterého jsem před soutěží strádal. Skladby jsem však hrál už vícekrát v minulosti na koncertech, takže proces nácviku a příprav byl poněkud snadnější. Výběr skladeb byl pro mě od začátku jasný, obě skladby pro mě mají hluboký význam a patří mezi můj
oblíbený repertoár. S výhrou jsem nepočítal. Přihlásil jsem se, protože jsem si chtěl zahrát, dát publiku zážitek a užít si takový "koncert" naší katedry.
Jaká byla konkurence a jak celkově soutěž probíhala? Co bylo v rámci ní pro tebe jako muzikanta nejtěžší?
Konkurence byla obrovská. Všichni soutěžící podali skvělé výkony. Podle komise nebylo rozhodování vůbec jednoduché a sám bych v takové pozici nechtěl být. Soutěž probíhala v dobré atmosféře. Nejtěžší pro mě byl fakt, že jsem se před výkonem nestačil moc rozehrát.
Jaký to byl pocit, když bylo vyhlášeno tvé jméno?
V první chvíli jsem tomu nemohl uvěřit. Řekl bych, že je to nepopsatelný pocit. Velký vděk, radost, pocta, pokora. Dovolil bych si tvrdit, že jsem takový pocit ještě nezažil.
Zvědavě se musím také zeptat, jak naložíš se svou výhrou?
Upřímně jsem se ještě plně nerozhodl, ale nejvíce se mi zamlouvá pořízení si kvalitního koncertního bubínku, případně nových paliček na marimbu a další nástroje.
Možná lehce ohraný dotaz, ale kam bys chtěl dále směřovat? Jaká je tvá vysněná budoucnost hudebníka?
Momentálně se zaměřuji na úspěšné dokončení studia na JAMU. Přímo vysněnou budoucnost nemám, ale nejraději bych byl členem filharmonie a učil na ZUŠ/konzervatoři nebo koncertoval sólo či v nějakém hudebním tělese. Nebráním se však a jsem otevřený všem dalším možnostem, které mám a budu mít v budoucnu k dispozici.
text: Kateřina Slaběňáková
foto: Barbora Toiflová