Naši studenti a absolventi hudebního manažerství a produkce mají našláputo ke skvělým kariérám v českých i zahraničních orchestrech, operních domech nebo i agenturách. A proto vám představujeme první díl seriálu Manažerské stopy v České filharmonii! Jako první se vám představí naše současná studentka Eliška Kratěnová, která je studentkou třetího ročníku bakalářského stupně studia a od následující sezóny bude v České filharmonii působit. Ale pozor - už je několikátou naší studentkou, která pracuje na oddělení koncertů a projektů v Praze, tak se těšte na další pokračování!

Proč ses rozhodla studovat hudební produkci?

Důvodů byla řada. Vyrostla jsem v podstatě v ZUŠce, celý život jsem buď na něco hrála nebo někde zpívala… Určitý čas jsem vážně uvažovala o studiu na konzervatoři (obor klavír), ale došlo mi, že moje technická zdatnost na to nebude stačit. Rozhodně ne na to, abych mohla hrát sólově. Tak jsem se od hudby na čas vzdálila na (s HF JAMU sousedící) Fakultu sociálních studií MU (obor sociologie a mezinárodní vztahy), ale přiznám se, že muzika mi hodně chyběla a hudební produkce byla cesta, jak u ní zůstat. Takže jsem po nějakém čas u Ústavního soudu přešla ulici místo toho, abych pokračovala rovně na FSS a bylo to (smích).Skončila jsem sice na druhé straně barikády, ale víte co? V tom je mi nejlépe!

Jak vím, tak ty už máš předešlé zkušenosti s produkcí, co jsi dříve dělala nebo děláš? Během studia je spousta možností, kde sbírat zkušenosti – co jsi během studia absolvovala?

Jedna z těch prvních produkčních zkušeností, která trvá dodnes, a vždy bude mojí srdeční záležitostí, je spolupráce s Novoměstskou filharmonií (Nofi). Tenhle orchestr je pro mě neuvěřitelný úkaz, živel, parta mladých muzikantů, co dýchá pro klasickou hudbu. Nám na fakultě, nebo jinde v orchestrálním prostředí, to může přijít jako samozřejmost, ale „tam venku“ to tak běžný úkaz není. Orchestry jako Nofi určitým způsobem boří přesvědčení, že mladí lidé musí ke klasické hudbě dospět a že to přijde až s věkem. To není pravda. Já s Mozartem, Brahmsem, Dvořákem a dalšími žiji už řadu let a běžně jsou to první, co po ránu u kafe slyším. 

Další velká zkušenost mě potkala ke konci prvního ročníku u festivalu Svátky písní Olomouc. To je festival kam každoročně jezdí stovky amatérských zpěváků z pěveckých sborů z celého světa a od roku 2019 i orchestry. Tyhle akce jsou mi charakterem hodně blízko, jako dítě jsem na nich soutěžila se sborem i s orchestrem ZUŠ Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují a přesně vím, kolik legrace si na nich člověk užije, kolik vzpomínek mu do dalších let zůstane, takže bylo skvělé se pro jednou podívat na druhou stranu, nesoutěžit, ale snažit se poskytnout ostatním maximální servis. 

Momentálně se s kolegyní a spolužačkou Katarínou druhým rokem věnujeme produkci festivalu Maraton hudby Brno. Katarína je moje spřízněná duše, pracovně se doplňujeme a máme v týmu s marketérem Tomášem Foltánem, zakladatelem festivalu Davidem Dittrichem a dalšími skvělou dynamiku. Navíc si u tak velkého festivalu užívám možnost o věcech rozhodovat společně, zasahovat do dramaturgie a věnovat se řízení lidí. S Maratonem nám pomáhá řada studentů hudební produkce naší katedry, jsou skvělí, do všeho jdou na plno! Už se těším, co Brnu představíme letos v srpnu. Zatím nemůžu prozrazovat, bude to ale jako vždycky nálož muziky, letní „atmošky“ a všeho, co k Brno prostě patří. (www.maratonhudby.cz, termín 12. – 15. srpna 2021)

Nejen já, ale i další studenti získávají zkušenosti z produkce již během studia. Zkušenosti jsou něco, bez čeho se podle mě student produkce neobejde, takže to u sebe vnímám jako obrovskou výhodu do další praxe. Teorie se lépe učí, když se vám přirozeně pojí s praxí. A naopak, u těch praktických činností je mnohdy efektivní uplatnit to, co si člověk odnesl z hodin. Jedno bez druhého nemůže existovat, není to kompletní.

Nedávno tě přijali do České filharmonie na externí pozici na oddělení koncertů a projektů v Praze. Jak dlouho ses pro konkurz rozhodovala? A co tě v nové roli čeká?

No, to byla neuvěřitelná shoda okolností a popravdě, ještě pořád mi to úplně nedochází. Myslím, že to přijde až se stěhováním do Prahy, nákupem v Ikea a až si dám první kafe u Rudolfina a budu si říkat „tak, tohle je teď moje práce“. Měla jsem štěstí, že Česká filharmonie zrovna hledala někoho na pozici, která je vhodná i pro studenty VŠ. Na výběrové řízení mě upozornila paní Ing. Vlachovská, pedagožka naší katedry. Jsem moc ráda, že si na mě v tomto ohledu vzpomněla (a děkuji). Ve chvíli, kdy mi volala, jsem si doslova musela sednout na zadek a celé to rozdýchat. Víte, je to něco, po čem člověk touží, najít místo, kde mu bude pracovně ale i lidsky dobře. Už delší dobu vím, že mě to profesně táhne k orchestrům, takže v tomhle případě se nebylo o čem rozhodovat. Volba zúčastnit se výběrka byla jasná hned. Myslím, že mi to netrvalo ani 2 vteřiny. 

Čeká mě spousta nového, ale i standardní věci v rámci komunikace s umělci, agenturami, poskytování servisu panu šéfdirigentovi, na kterého se už moc těším. Vím, že si před koncertem vždycky dává Coca-Colu Zero, takže minimálně tuhle zálibu máme společnou (smích). Navíc ho na ČT Art sleduji téměř pokaždé, kdy Česká filharmonie streamuje koncerty, které diriguje právě on, takže mám takový ten divný pocit, že ho vlastně znám, což ale není pravda (smích). Také se moc těším na nové kolegy, věřím, že se toho od nich hodně naučím.

Byl to tvůj sen začít pracovat v České filharmonii? Pomohlo ti při konkurzu, že jsi naše studentka?

Rozhodně ano! Jako dítě jsem na koncerty České filharmonie koukala v televizi, díky ní a Nofi jsem své rodiče přesvědčila, že kromě klavíru musím hrát ještě na housle. Dokonce jsem si housle stavěla ze stavebnice ve školní družině. Pár let byli naši neoblomní, pak ale povolili! Snažím se tím říct, že to pro mě bylo spíše nedosažitelné a vůbec mě nenapadlo, že se tam dopracuji ještě za studia. Nutno dodat, že bez podpory mámy a táty by to vůbec nešlo. 

Konkurz byl bezva! Tyhle zátěžové situace jsou na jednu stranu nepříjemné, na druhé straně z člověka dostanou víc, než kdyby byl v klidu. Já teda v klidu rozhodně nebyla (smích). Nicméně ten pocit, asi strach nebo určitá obava z toho, co když to dopadne jinak, než si člověk přeje, je obdobný jako třeba den před tím, kdy má začít Maraton hudby. Je to o práci se stresem a v tom mi studium na katedře určitě pomohlo. Všichni si uvědomujeme, že ta praxe je taková a člověk si prostě nemůže dovolit se pod tlakem hroutit. 

Jaké máš další pracovní sny?

Těch je… (smích). Ve tři a dvaceti mám pocit, že mě nic nesvazuje, můžu vlastně dělat, co budu chtít, kam se dostanu je na mě. Vím, že se to s věkem pravděpodobně změní, takže se snažím mít co nejširší záběr teď, dokud je síla, což se mi myslím daří – toho volného času si užívám v noci při spánku (smích). Na druhé straně mě současná doba učí žít okamžikem, neplánovat na x let dopředu, ale „vyždímat“ maximum z toho, co mě čeká v nejbližší době. Řekla bych, že tím úplně nejvíc nadřazeným snem je zachovat si lidskou tvář v jakkoli vysoko / nízko postavené pracovní pozici. Jsme přece lidi, máme rádi muziku a chceme ji dělat společně. O tom by to myslím mělo být ať už budu v hudební sféře dělat cokoli. 

Končíš třetí ročník, co ti prozatím studium hudebního manažerství dalo?

Vůbec si nejsem jistá, že se to dá vmáčknout do krátké odpovědi, ale zkusím to (smích). Je toho strašně moc. Já jsem díky studiu našla vnitřní klid, co se týče pracovního zaměření. Vlastně si teď vůbec neumím představit, že bych nevěděla, co chci v životě dělat. Díky naší katedře jsem měla možnost poznat spoustu skvělých pedagogů, nechci jmenovat, abych na někoho nezapomněla, to by bylo nekorektní, všem ale patří obrovské díky za čas, který nám věnují jak v hodinách, tak individuálně. Pak jsou to také moji spolužáci napříč ročníky, jsou neskutečně inspirativní, zábavní, fajn lidi a takových nikdy není dost. Od nich jsem se toho také spoustu naučila, hlavně tedy od těch, se kterými jsme se probojovali do třeťáku (zdravím Katarínu, Emu, Štěpána a Matúše :D). 

Jak se ti pracuje na bakalářce a jaké máš téma?

V bakalářce se věnuji poměrně kontroverznímu tématu využití influencer marketingu pro symfonické orchestry. Tenhle fenomén dnes prostupuje snad všechny průmysly a mě zajímá, do jaké míry je aplikovatelný pro sféru orchestrů. Bohatší zkušenosti s tím mají západní země, hlavně USA… Podle mě je to něco, co by v budoucnu mohlo přispět i k oblasti hudebního vzdělávání mladší věkové kategorie. Vzhledem k tomu, že mám marketérskou duši, se mi tahle práce píše dobře. Navíc mi záda kryje vedoucí práce paní doc. Pešl Šilerová, vedoucí naší katedry. Ta je mi velkou oporou a myslím, že nás to společně docela baví. 

Jak moc bylo náročné kvůli koronaviru se přeorientovat na online výuku? Zvládáte to vy i pedagogové?:)

Pro mě osobně to náročné bylo a hodně. Nejde ani tak o využívání techniky většinu dne a že člověk pořád kouká do počítače. To, co mi ale chybí, je kontakt. Člověk patří do společnosti a vzájemná interakce je důležitá. Všichni se ale snažíme a zkušenosti z projektů realizovaných právě v této době budou v dalším životě k nezaplacení.

Budeš chtít ve studiu pokračovat i v magistrovi?

To bych ráda. Jsem jedna z těch, kteří už mají potřebu se někde výrazně seberealizovat. Neznamená to ale, že bych studium na HF tak snadno opouštěla. Naopak, dostudovat magistra rozhodně chci a pokud mi to můj časový rozvrh alespoň trochu umožní, s chutí na katedře strávím další dva roky. S prací a mým životním stylem to asi nebude jednoduché, ale co v životě je…

Co bys vzkázala potenciálním uchazečům nebo studentům v začátcích studia hudební produkce?

Vzkázala bych jim, že studium hudební produkce je neskutečná jízda! Stojí to sice značné úsilí, ale vždycky se dostaví ten pocit zadostiučinění právě díky tomu, že máme během studia řadu praktických předmětů a projektů. To většina vysokých škol říct nemůže. Takže do toho rozhodně běžte, obrňte se vytrvalostí a trpělivostí nad vámi samými, ne všechno jde hned a snadno. Na konci vás ale kromě diplomu čeká hromada zážitků, zkušeností, přátelství… no a taky probdělých, prohýřených nocí (smích).

Jak bys studium na HF JAMU popsala třemi slovy?

Život-měnící, komplexní, osobní.