V dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali našeho studenta doktorského studia, klavíristu a jediného hráče na šestinotónové harmonium Miroslava Beinhauera. Co to je vlastně za nástroj a na co se ve své kariéře a studiu Miroslav Beinhauer zaměřuje, si můžete přečíst na našem blogu.

Začněme úplně od začátku – byla tvá cesta jasně nastavená přes ZUŠ, konzervatoř až na JAMU? 

Na Základní uměleckou školu Viléma Petrželky v Ostravě do třídy Boženy Košťálové jsem začal docházet už ve čtyřech letech. Zhruba v sedmi letech mě před klavírní soutěží Amadeus paní Košťálová vzala na ostravskou konzervatoř na konzultaci ke Zdeňku Pěčkovi, a protože jsme si vzájemně rozuměli, po pár letech jsem odešel ze ZUŠ a začal k němu chodit soukromě. Když jsem se v 15 letech ve čtvrtém ročníku osmiletého gymnázia rozhodoval, co dál a zjistil jsem, že v Ostravě při konzervatoři nově existuje hudební gymnázium, které kombinuje všeobecné gymnázium s konzervatoří, rozhodl jsem se jej vyzkoušet. Bylo to sice časově náročné studium, ale zvládl jsem ho a po maturitě jsem usoudil, že dva roky navíc na konzervatoři by pro mě byly zbytečné, a tak jsem nastoupil do klavírní třídy Heleny Weiser na Janáčkovu akademii múzických umění.

 

Byl klavír pro tebe nástroj nebo jsi pokukoval i po jiných nástrojích nebo dokonce to nebylo zcela jasné, že hudba pro tebe bude číslo jedna? 

Na klavír jsem začal hrát ve třech letech a žádný jiný nástroj mě nikdy nelákal a kromě vynuceného půlročního omylu na zobcovou flétnu jsem se žádnému dalšímu nástroji v minulosti nevěnoval. Spíše jsem uvažoval o úplně jiných oborech jako třeba práva nebo medicína, ve škole mě bavily technické i humanitní předměty, nakonec však přece jen zvítězila hudba. 

 

Jaké pro tebe bylo studium na JAMU? 

Velmi důležité. Do té doby jsem o hudbě moc nepřemýšlel, to se ovšem nástupem na JAMU změnilo. I díky skvělému a citlivému vedení mé klavírní profesorky Heleny Weiser jsem začal poznávat, co mě vlastně na hudbě baví a co bych chtěl v budoucnu opravdu dělat. 

 

Studoval jsi hodně v zahraničí – co bys vyzdvihnul na možnosti studia v zahraničí a co naopak oceňuješ na studiu na JAMU?

Už v průběhu bakalářského studia jsem začal pokukovat po zahraniční stáži - měl jsem pocit, že by mi mohl pobyt v zahraničí ještě více otevřít hudební obzory a ukázat, jak to chodí za hranicemi Česka. A tak jsem na první semestr třetího ročníku odjel do Vídně a tam se hudebně vzdělával ve třídě Jana Jiracka von Arnima na Universität für Musik und darstellende Kunst. V magisterském studiu jsem se rozhodl využít nabídky ročního studia u Daana Vandewalleho na Royal Conservatory v belgickém Gentu. Oba zahraniční pobyty byly v mém hudebním vývoji klíčové a velmi přínosné. V obou případech jsem dlouho přemýšlel, kam se na stáž vydat a hlavně u koho studovat. Jan Jiracek von Arnim je specialista na Beethovena a Liszta a to byl i důvod mého studia u něj. Podobně tomu bylo u Daana Vandewalleho, který je jedním z největších odborníků na soudobou hudbu. Samozřejmě mě napadlo pokračovat ve studiích v zahraničí, vždy mě to ale táhlo zpět do Česka, hlavně kvůli lidem, které jsem na JAMU potkal.

 

Hned po skončení magistra jsi nastoupil na doktorát – co ti studium doktorátu dává a jak bys studium popsal?

Doktorské studium mi umožňuje se ještě více ponořit do oblasti hudby, která mě zajímá, mít podporu v tom, co dělám a být v kontaktu se zajímavými lidmi nejen na akademické úrovni. Kombinovaná forma studia je pro mě výhodou, jsem časově flexibilní a mohu se věnovat i jiným aktivitám. 

 

Dočetla jsem se dost o tvém přerodu z romantického klavíristy do interpreta soudobé hudby – jak se něco takového stane a co tedy upřednostňuješ ve svém repertoáru?

Mým vlastním vzděláváním a postupným kontaktem se zajímavými lidmi v průběhu bakalářského studia jsem měl stále větší povědomí o nové hudbě, zpětně však vnímám, že to bylo paradoxně ve Vídni, kde jsem se poprvé setkal se systematickou výukou novější hudby a spoluprací se skladateli, přestože jsem tam jel primárně studovat Lisztův Klavírní koncert Es dur, Mephisto Waltz č. 1 a Beethovenovu Appassionatu. Intenzivní kontakt se skladateli a novou hudbou mě nadchl a rozhodl jsem se v této oblasti pokračovat i nadále. To však neznamená, že odmítám hrát starší hudbu, pouze jsem přidal do svého repertoáru i hudbu 20. a 21. století. Ovšem hudba žijících skladatelů je pro mě aktuálně atraktivnější, potřebnější a smysluplnější. 

 

Do Brna jsi přijel kvůli, a dokonce skoro přímo s ním, s nástrojem šestinotónové harmonium. Mohl bys pro ty, kteří tento nástroj neznají, jej popsat a říct, v čem je tak unikátní?

Šestinotónové harmonium je unikátní tím, že každý jeho celý tón není rozdělen pouze na dva půltóny, ale na šest šestinotónů - v každé oktávě je tedy třikrát více tónů i kláves. Unikátní je i tím, že kvůli velkému množství kláves musel být vymyšlen a zhotoven speciální systém manuálů, který byl dle mých rešerší aplikován pouze na dvou harmoniích na světě, obou postavených pro Aloise Hábu. Pouze jeden z nich je ovšem přístupný veřejnosti v Českém muzeu hudby v Praze, ten druhý, o pár let starší, je v depozitáři Národního muzea v Litoměřicích a není v tak dobrém technickém stavu. 

 

Jak ses vůbec k tomuto nástroji dostal a jak ses s ním seznamoval, když je „jen“ v muzeu?

V roce 2018 uvádělo  Ostravské centrum nové hudby v premiéře na svém festivalu Dny nové opery šestinotónové operu Přijď království Tvé Aloise Háby, ve které hraje šestinotónové harmonium ústřední roli v orchestru. Já jsem se k nastudování partu šestinotónového harmonia dostal vlastně náhodou na poslední chvíli, ovšem od té doby jsem se začal osobností Aloise Háby zabývat více a zjistil jsem, že zhruba před sto lety napsal neznámý a nikým nahraný sólový opus určený pro tento nástroj: Šest skladeb pro šestinotónové harmonium op. 37. Jelikož jsem byl jediný, kdo na něj uměl alespoň trochu hrát, rozhodl jsem se, že se pokusím Hábův op. 37 nastudovat a nahrát. To se mi v následujícím roce po usilovné práci a každodenním docházení do muzea povedlo a po umístění nahrávky na internet se daly věci do pohybu. 

 

Jaké to je pro klavíristu se přeorientovat na v podstatě jiný nástroj?

Naučit se hrát na Hábovo šestinotónové harmonium je extrémně komplikované. Systém hry na tento nástroj je zcela odlišný od čehokoliv, co jsem kdy viděl. Tehdy neexistoval nikdo, kdo by mi tento systém vysvětlil, neexistoval ani žádný písemný návod. Naučil jsem se na něj hrát tedy sám, několikahodinovým každodenním kontaktem s nástrojem. Rozhodně nevnímám jako velkou výhodu skutečnost, že jsem klavírista. Klávesy na Hábově harmoniu jsou menší a užší a rozložení kláves je diametrálně odlišné od kláves klavírních. Jedinou výhodu vidím v určité technické vyspělosti prstové techniky, jež mohu využít v technicky náročnějších částech skladeb i při hře na harmonium.

 

Jak je to vlastně s repertoárem pro tento nástroj – jsou skladatelé, kteří se přímo skládáním pro tento nástroj zabývali?

Do roku 2021 existovaly pouze dvě skladby pro tento nástroj: op. 37 a opera Přijď království Tvé. Hába byl tedy po desetiletí jediným skladatelem, který se šestinotónové harmoniu alespoň částečně věnoval. Důvody jsou docela jasné - naprosté minimum nástrojů a vysoká obtížnost pochopení systému a také samotné hry. V minulosti se také nenašel nikdo, kdo by se na něj naučil hrát - není totiž vůbec perspektivní se učit hrát na nástroj, pro který existují jen dvě skladby. Mám proto obrovskou radost, že jen v loňském roce vzniklo díky mé iniciativě devět nových skladeb od špičkových skladatelů z celého světa, další skladby vznikají a ze zapomenutého nástroje stojícího po desetiletí v muzeu se stává nástroj užitečný a používaný. Jedním ze skladatelů je i český skladatel Ian Mikyska, jehož skladba In zazní na brněnském koncertě.

 

Spolupracuješ přímo i s vybranými skladateli – jak k takovým spolupracím dochází a vznikají např. i díla na objednávku?

Ke spolupracím dochází různě. Většinou musí buď skladatel narazit na mě, nebo já na něj. Velmi si cením dlouhodobé spolupráce se skladatelem Petrem Baklou, jehož hudba je skvělá. Výsledkem této spolupráce je mimo jiné už druhé klavírní CD s jeho skladbami, které bychom měli dokončovat v létě. U šestinotónového harmonia je to jiné, jelikož jsem jediný aktivní hráč na tento nástroj. Skladatelé tedy nemají jinou možnost, než napsat skladbu mně :). Jsem však velmi potěšen, že perfektní spolupráce například s Marcem Sabatem, Klausem Langem pokračuje a píšou pro mě nové skladby i nadále. Před pár dny mi pro harmonium poslal novou skladbu třeba Phil Niblock. 

 

Jak jsi na tom se svou dizertací a kdy bys měl studium skončit?

Má dizertace je částečně navázaná na kompletní nahrávku Hábových klávesových skladeb, která měla vznikat ve větší míře v loňském roce. Bohužel to nebylo díky pandemické situaci možné, takže jsem několik měsíců pozadu oproti původnímu plánu. Přesto pevně věřím, že se mi podaří zdárně dopsat svou dizertaci a své studium letos dokončit.

 

Co budeš dělat po studiu?

Rád bych pokračoval v tom, co dělám nyní - být činný na poli klasické hudby.

 

Kde tě posluchači mohou v následujících měsících slyšet, případně i na šestinotónové harmonium?

Akcí a aktivit převážně pro klavír je na tento rok spousta. Květen bude nabitý, na jeho začátku letíme s Ianem Mikyskou přednášet do Osla o harmoniu, Hábovi a šestinotónové hudbě. Velmi se těším na spolupráci s německým cellistou Matthiasem Lorenzem, se kterým se představíme v květnu v Praze. Aktuálně pracujeme na nastudování  Patterns in a Chromatic Field pro cello a klavír od Mortona Feldmana. V květnu v Praze také vystoupím s Annou Clementi, Wernerem Durandem a Opening Performance Orchestra na akci věnované osobnosti Josepha Beuyse. Během léta mám v plánu intenzivně nahrávat a na podzim například připravuji na festival Hudební fórum Hradec Králové společně se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a dirigentem Andreasem Sebastianem Weiserem českou premiéru klavírního koncertu Johna Adamse Must the Devil Have All the Good Tunes? a na festival Janáček Brno s Brno Contemporary Orchestra a Pavlem Šnajdrem Janáčkovo Capriccio levou rukou a soubor dechových nástrojůa Stravinského Koncert pro klavír a dechové nástroje. 

Pro šestinotónové harmonium aktuálně vznikají nové sólové skladby, které by se měly ukázat na koncertních pódiích v příštím roce. Letos je zatím v plánu jeden větší koncert na festivalu Varšavský podzim s estonským Ensemble for New Music Tallin a dirigentem Arashem Yazdanim.