Jak název napovídá, opera se bude inspirovat postavou Jana Amose Komenského. Proč tě inspiroval právě náš učitel národa?

Inspirací pro mou operu nebyla až tak postava Jana Amose Komenského, ale především jeho nejznámější dílo – Labyrint světa a ráj srdce. Když jsem dílo před pár lety četla, velmi mne zaujalo a už tehdy jsem pojala myšlenku, že bych na motivy této knihy ráda napsala operu. Byla jsem oslovena především hloubkou, ryzostí a krásou duchovního poselství, které v textu je. Komenský byl nejen pedagog, ale také třeba poslední biskup Jednoty bratrské a v neposlední řadě velký myslitel. 

Jak doslovně se bude držet děj opery této předlohy?

Kniha není libretem, je to svébytné dílo, které je nenahraditelné a jedinečné ve své podobě (jako každé umělecké dílo). Opera je odkazem na poselství Labyrintu světa a ráje srdce. Zachovávám původní dějovou kostru a také některé věty a slova z knihy. Mám ráda Komenského díla v jejich původní barokní podobě, proto jsem pro citace v opeře volila z Labyrintu originální znění, nikoliv překlad do jazyka 21. století. Komenského jazyk je poetičtější.

Jak se ti s tvůrčím týmem pracuje? Shodli jste se na představě o opeře vždy?

Psaní a napsání opery mne v mnohém uvedlo do neznámých vod. Jednak jsem nikdy nenapsala operu, je to mé zatím nejdelší dílo a taky jsem do tak velké míry a tak intenzivně s dalšími lidmi na žádné skladbě nespolupracovala. Už víceméně od počátku psaní libreta a posléze hudby jsem začala operu rozebírat nejen se svým pedagogickým vedením, ale také s režisérem a jeho pedagogy a později dirigentem. To, než se na pódium dostane opera, zahrnuje tolik věcí! Byl to nezvyklý pocit, když jsem viděla, kolik lidí a jak do hloubky nad mým dílem přemýšlí, protože jim na výsledku také záleží. Uvedení opery obnáší mnoho investovaného času a mnoho zapojených lidí. A nesmím zapomenout na manažerky, které odvádějí skvělou práci a tolik emailů jsem jako v poslední době ještě nikdy nedostávala. :)

Vzhledem k množství zapojených lidí i míře jejich podílu na výsledné umělecké události je celkem nasnadě, že naprostá shoda není možná. I v tom to pro mne bylo nové a poučné. Mimo jiné v tom, že ráda dělám věci sama a ráda je sama důkladně promýšlím a tady jsem musela a musím přijímat jiné názory a pohledy na věc. Slova i hudbu jsem napsala, ale vizuální a pohybovou složku vymýšleli jiní.

Jaký to byl pocit, když jsi hudbu slyšela poprvé v podání živých nástrojů a zpěváků? S tím se pojí i otázka, nakolik jsi byla součástí zkoušek a jak moc jsi do nácviku vstupovala?

Zpěváky jsem slyšela dříve než orchestr. Pěvecký nácvik totiž začal ještě před letními prázdninami. Mám trochu averzi k opernímu zpěvu, ale musím říct, že mne to v tomto příjemně překvapilo. Pouze s klavírním výtahem se zkoušelo dlouho. Začátek orchestrálních zkoušek byl až po polovině října. Po tom, jak jsem měla možnost slyšet pouze kostru instrumentální části z klavíru, jsem se na to, až uslyším orchestr, moc těšila.

Zkoušek jsem se snažila účastnit co nejvíce. Byl prostor některé věci dovysvětlit, říct si, jak jsem to myslela a jak co má znít, být tam pro případné dotazy, ale z mé strany již většina práce byla udělána. Už jsem na to takový vliv neměla. Důležité byly průběžné rozhovory s režisérem a dirigentem, kdy jsme se o díle z různých aspektů bavili a mnohé si vyjasňovali.

Když pohlédneme na hudební stránku opery. V čem je jiná, zvláštní? Jaké kompoziční techniky jsi využívala a kde na tebe číhala inspirace?

Velice zjednodušeně je opera výjimečná v tom, že se jedná o multimediální dílo, jehož podstatnou součástí je zpěv a také to, že bývá obvykle delších rozměrů. Ale v soudobé hudbě už je to s kategorizací hudebních druhů a žánrů složitější. Co se týče té multimediálnosti, obnáší to to, že musím počítat – nebo bych měla – s tím, že tam budou i další významové vrstvy než jen ta hudební a textová.

Tato opera je pro mne nová i v tom, že jsem si v ní chtěla vyzkoušet vědomě polystylovost. Kompozici jsem si rozdělila do 13 částí (tedy tak trochu číslovaná opera) a střídám v nich kvazi recitativy (více zpěvu, převážně cembalo) a pak hudební světy charakterizované vybranými styly. Objevuje se tam několik žánrových hudebních světů, které jsou někde zcela zjevné, jinde tušené či skryté. Pro každý recitativ jsem zase vybrala jeden dominantní interval. Kompoziční techniky by šly rozebírat dlouho. :)

Na co jsi vzhledem k opeře nejvíce pyšná? 

Při psaní opery mě provázely myšlenky, že je to „totální blbost“, jindy mě to zase rozesmálo a říkala jsem si, že to bude legrace. Mám tam své oblíbené části, které mi přijdou vtipné a které mám třeba už ze zkoušek naději, že nedopadnou jako vyřčený vtip, kterému se směje pouze mluvčí. Opeře J.A.K. z Labyrintu jsem přiřkla přízvisko „humorná i vážná opera“, tak doufám, že se mi povedla i ta první složka. Ta druhá lze, zdá se mi, vyloudit mnohem snáz.

Kolik zpěváků a kolik muzikantů bude v rámci opery účinkovat? Kolik lidí se na ní pak podílelo z řad tvůrčího týmu? 

Na jevišti budou celkem tři zpěváci, čtyři herci a v orchestřišti pak jedenáct instrumentalistů s dirigentem. Z dalších lidí, kteří se na výsledku nějak podílejí, jsou to pak ještě: režisér, asistenti režiséra, asistent dirigenta, lidé zajišťující výtvarnou složku, korepetitoři, produkční a pak pedagogové většiny zmíněných.

Na co by se měli diváci nejvíce těšit, a co se jim opera bude snažit předat?

Opera je svým způsobem nahlédnutí mým/naším pohledem do světa z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Je to také pozvání k (znovu)přečtení díla, které je – aspoň pro mne – úchvatným čtením. Ráda bych, kdyby opera mohla zprostředkovat něco z Komenského poselství, které je v knize obsaženo.

text: Kateřina Slaběňáková