Spolupráce FB a katedry hudební produkce HF JAMU funguje už dlouho. V rámci jakých projektů se tyto dvě „instituce“ setkávají, doplňují?

Lucie Pešl Šilerová: Spolupráce už trvá přes deset let. V počátcích studenti katedry realizovali dlouhodobé stáže ve filharmonii, vždy na nějakém konkrétním oddělení se supervizí příslušného vedoucího. S příchodem ředitelky Marie Kučerové jsme rozvinuly celý koncept do širších i pevnějších mantinelů. Studenti druhého ročníku absolvují speciální seminář, který nazýváme Manažerskou orchestrální akademií. Během akademického roku se setkají se všemi klíčovými aktéry managementu orchestru a na závěr si pak vyzkouší i přijímací pohovor nanečisto.

Kromě toho naši studenti ve filharmonii stále tradičně stážují, zejména na festivalech, které filharmonie pořádá. 

 

Studium na katedře hudební produkce je velmi rozmanité – od základů dějin hudby až po ty nejkomplexnější znalosti o hudebním provozu nebo kulturní ekonomie. Bude znalost dramaturgických postupů a jejich aplikace pro současné hudební manažery nezbytná?

LPŠ: Rozhodně je i bude. Naši absolventi nalézají uplatnění v mnoha oblastech hudebního provozu. Vzhledem k dynamice změn, se kterými se dnešní hudební průmysl setkává, je potřeba, abychom připravovali komplexní producentské osobnosti s vlastním hudebním názorem a estetikou. Právě kurzy typu hudební dramaturgie v nich tuto polohu rozvíjí.

 

„Minifestival“ Nový svět Moravského podzimu je projektem podpořeným z FRVUČ (Fond rozvoje vzdělávací a umělecké činnosti) JAMU. Jakým způsobem spolupráce s JAMU funguje a kdo všechno se na této části Moravského podzimu podílí?

LPŠ: Na dramaturgickou přípravu festivalu a studentek Kataríny Kandrikové, Emy Tresové a Elišky Kratěnové dohlížel Vítězslav Mikeš, dramaturg Filharmonie Brno a zároveň pedagog naší katedry. Společně jsme se shodli, že dramaturgií náplň projektu neskončí. Studentky připravily žádost pro vnitřní grantovou soutěž JAMU a obsáhly produkci i část propagace akce. Na tyto činnosti jsem pedagogicky dohlížela já společně s kolegyní Danielou Peclovou, která působí na fakultě jako PR manažerka. Celý koncept pak pomohla oživit i tajemnice fakulty, Ing. Jana Vondráčková. A to mluvíme pouze o pracovnících ze strany fakulty. Samozřejmě celou akci podporují i kolegové z filharmonie. Jinými slovy, tento typ výuky, kdy individuálně vedeme studenty a vzděláváme je na reálně se odehrávajících projektech, které jsou určeny i veřejnosti, je jedním z nejnáročnějších.

 

Pro FB jsou studentky neocenitelnou pomocí, co naopak pro ně a pro katedru hudební produkce znamená podílení se na tomto mezinárodním prestižním festivalu?

LPŠ: Pro studenty a nás všechny je to nová příležitost, kreativní spolupráce katedru i Filharmonií Brno významně rozvíjí. Dává kontext širokého záběru vědomostí, které musí navazovat na dovednosti. Pilotní ročníky profesních předmětů se u nás často etablují a podobně jako Sympozium které se blíží devátému ročníku, se stávají vítanou součástí curiculla. Věřím, že stejně tak „Nového světa“ se opět za dva roky dočkáme.

 

Letošní ročník Moravského podzimu opět přináší propracovanou dramaturgii a věnuje se několika tématům. Jakým způsobem a jak dlouho vzniká dramaturgie takového festivalu, jakým Moravský podzim je?

Vítězslav Mikeš: Moravský podzim je festivalem, který si historicky na dramaturgii zakládá. Není to přehlídka jmen interpretů, ale primárně programový festival, dramaturgicky promyšlený celek, kde všechno nějakým způsobem souvisí se vším. Příprava každého ročníku tak trvá poměrně dlouho. Vše může začít od jednoho nápadu, který se pak rozvíjí, větví, někdy se z něj vyklube hlavní téma, jindy vedlejší… Schéma neexistuje, dramaturgie je tvůrčí činnost. Některé nápady „zapadnou“ do koncepce ročníku hned, o jiných člověk přemýšlí déle a vyčkává na správnou konstelaci. Třeba myšlenku uvedení Symfonie sirén, které zaznamenalo velký rozruch na Moravském podzimu 2017, jsem v hlavě nosil dobrých deset let… 

 

Vznikala dramaturgie minifestivalu Nový svět Moravského podzimu v návaznosti na „hlavní festival“? Co bylo pro přípravu dramaturgie minifestivalu hlavním impulsem?

VM: Hlavním impulsem bylo určitě doslova zanícené nadšení tří studentek hudební produkce Kataríny Kandrikové, Elišky Kratěnové a Emy Tresové pro dramaturgii obecně. Jejich studium je zaměřeno na činnosti, které vedou k vlastní realizaci dramaturgických plánů. Ony ale chtěly hlouběji proniknout do té fáze příprav uměleckých výstupů, ve které se všechno teprve rodí. Protože jsem přesvědčen, že člověk se nejlépe učí praxí, kdy je „hozen do vody“ a hlavně kdy pak vidí skutečné výsledky své práce, snažil jsem se vyhnout „hře na dramaturgii“ a s Katarínou, Eliškou a Emou jsme našli řešení v podobě jejich vlastního festivalu, který by se uskutečnil v rámci Moravského podzimu a který by byl od začátku do konce v jejich rukách: počínaje dramaturgií přes zajištění financování až po realizaci. Jistá tematická propojenost Nového světa s letošním Moravským podzimem existuje, zejména díky 100. výročí narození skladatele Jana Nováka, které připomínají oba festivaly. 

 

Nový svět Moravského podzimu je projektem studentek hudební produkce na katedře hudební produkce HF JAMU. Jakým způsobem spolupráce se studentkami probíhala a jakým způsobem byly zapojeny do dramaturgie minifestivalu?

VM: Naznačil jsem to v předchozí odpovědi. Dramaturgie Nového světa je čistě výsledkem úsilí Kataríny, Elišky a Emy. Moje funkce byla konzultantská, chtěl jsem, aby si na vše přišly samy, aby si vytvořily tematické okruhy festivalu, vybraly interprety a dohodly se s nimi, aby se dokázaly vypořádat s překážkami, které se při tvorbě dramaturgie vždy dostavují a kterých není málo… Po nějaké době jsme se vždy spojili (kvůli lockdownu online) a probrali posuny v jejich úsilí, případné alternativy, když bylo potřeba učinit změnu oproti jejich původnímu plánu, a tak dále. Myslím, že to byl dobrý postup. Všechny tři nabyly dramaturgického sebevědomí, přesvědčení, že jejich programy budou na publikum fungovat. 

 

Na katedře hudební produkce vyučujete předmět praktická hudební dramaturgie. S čím se studenti v rámci výuky potkají? 

VM: Snažím se vycházet čistě z vlastních zkušeností a ty předávat. Myslím, že mám na čem stavět, vždyť dramaturgií se zabývám už dost dlouho. Baví mě se studenty diskutovat o tom, jak by mohly vypadat programy jednotlivých koncertů, koncertních řad nebo festivalů, bavit se o situaci v brněnském koncertním životě, procházet katalogy zahraničních orchestrů nebo festivalů… 

 

Jak se cítíte jako pedagog? Setkal jste se se situací, která Vás posunula i ve Vaší profesi?

VM: Každé setkání a každá nová situace člověka nějakým způsobem posouvá. Inspirativní jsou diskuse, ve kterých studenti pronášejí i polemické názory k současné dramaturgii brněnské filharmonie. Nesnažím se stylizovat do role pedagoga, který chce mentorovat mladé. A na realizaci předmětu kývnu vždy jen v případě, když je o něj ze strany studentů opravdový zájem. Nestojím o to, aby hodiny navštěvovali ti, kteří cítí jen snadno získaný zápočet.