Každý zná nějakého hudebníka. Mnozí i ví, že v klasické hudbě je zapotřebí dirigenta pro souhru všech nástrojů. Stejně tak je tomu i v podobě nástroje nestálého – u hlasu. Pěvecký soubor si totiž žádá svého dirigenta, kterým je sbormistr. Jaké to je být sbormistrem? Co musí umět? A co mu může přinést studium Dirigování sboru na Hudební fakultě JAMU? Svůj pohled přináší student sbormistrovství Patrik Buchta.
Ty sám, kromě studia, jsi sbormistrem tří sborů – Vachova sboru moravských učitelek, sboru při Cyrilometodějském gymnáziu s názvem Cantate Brno a dále chrámového sboru ve Šlapanicích. Čím je každý z nich jiný?
Samotným obsazením. V Cantate jsou dívky středoškolského věku, ve Vachově sboru dospělé ženy. Chrámový sbor ve Šlapanicích je sborem smíšeným, složen tedy z žen i mužů. Kromě toho má navíc každý sbor jiné zaměření. U chrámového sboru je to čistě liturgická hudba. Vachův sbor moravských učitelek založený už v roce 1912 se zaměřuje na skladby duchovní i světské ze všech hudebních období. Pěvecký sbor Cantate Brno působí při Cyrilometodějském gymnáziu, Střední odborné škole pedagogické, jež je ve správě církve. Repertoár tedy tvoří duchovní tvorba, ale díky sborovým festivalům a přehlídkám, kterých se pravidelně účastníme, připravujeme také skladby světského charakteru, zvláště pak sborové úpravy lidových písní.
Kromě sbormistrovství jsi i varhaníkem. Jak jsi se dostal k tomuto nástroji? Táhne tě to přirozeně k duchovní tvorbě?
Na Základní umělecké škole varhanické v Brně jsem začal ve svých dvanácti letech studovat hru na varhany. Sbormistrem jsem se stal právě díky sboru ve Šlapanicích, který jsem během svých středoškolských let založil a práce s ním mě začala ihned bavit. Hledal jsem nové podněty, zajímaly mě další poznatky. Proto jsem si podal přihlášku na JAMU na dirigování sboru a začal se připravovat na přijímací zkoušky. Byl jsem přijat a po studiu na Biskupském gymnáziu jsem se zde začal vzdělávat ve třídě Jana Ocetka. Později jsem začal trošku opožděně studovat hru na varhany na brněnské konzervatoři, kde mě vede Petr Kolař. Můj příběh tak má určitou logiku, protože varhany a kostelní sbory mají k sobě blízko. Pevně upnutý na jeden žánr ale nejsem, líbí se mi vše, co považuji za kvalitní. Pokud se bavíme o hře na varhany, tak skalním skladatelem bude jistě velikán J.S.Bach. Monumentální varhanní díla psali romantičtí skladatelé z Francie a Německa, mám moc rád symfonie Ch. M. Widora anebo L. Vierna. Zvláště se mi ale líbí soudobé skladby, v poslední době je mým oblíbencem Petr Eben, jehož hudba může být pro někoho už obtížněji poslouchatelná. Já ji vnímám jako velmi promyšlenou a duchovní, odráží se v ní skladatelův přístup k životu, jestli to tak mohu nazvat.
Podle čeho ses rozhodoval při výběru vysoké školy?
V České republice vnímám dvě akademie, jež se plně zaměřují na hudbu, a to pražskou HAMU a brněnsko JAMU. Nebudu porovnávat jejich kvalitu, nicméně v Praze jsou dirigování sboru věnovány zhruba jen dva roky studia v rámci hlavního oboru dirigování, pak se studenti více zaměřují na symfonickou a operní tvorbu. Naopak v Brně existuje samostatný obor sbormistrovství. Výhodou je, že pozornost ve výuce je zaměřena ještě užším směrem. Také ale vnímám, že by sbormistr měl mít alespoň základní průpravu orchestrálního dirigování, neboť ne vždy pracuje jen se samotným sborem a cappella, ale i s orchestrem nebo nějakým komorním doprovodným ansámblem. Samotní hráči to pak ocení a je to ku prospěchu věci. Škola nabízí jako dobrovolně volitelný předmět i orchestrální dirigování, takže studenti mohou i k tomuto oboru trošku přičichnout. Mezi další předměty tu máme například dirigování opery a recitativů či hru partitur.
V čem vidíš přínos studia sbormistrovství, když už pracuješ se třemi sbory? Co ti Akademie dává navíc?
Kromě samotné techniky a správné práce se sborem se ti otevírají dveře k dalším sborům a jejich sbormistrům. Máš možnost nahlédnout na práci a přístup kolegů. Díky škole jsem objevil letní kurzy pro sbormistry, kterých jsem se již několikrát zúčastnil. Jsou to tedy nové náhledy na samotnou praxi. A navíc sbormistr by měl znát dvojí pohled – svůj, ale i samotného sborového zpěváka. Proto je důležité, aby student sbormistrovství vedle nějakého svého tělesa chodil i do jiného zpívat. Zvláštním přínosem také shledávám komunikační rozvoj a zkušenosti správně a klidně zvládat některé situace, které vyplynou z toho, že mým hudebním nástrojem je například třicet nejrůznějších povah, temperamentů a názorů. Je důležité získat si respekt, ale vnímat ho i směrem ke sboristům.
Z čeho přesně se skládá tvé studium?
Základem je dobrý hudební sluch, k tomu máme například předmět zabývající se sluchovou analýzou. Dále dějiny a znalost hudebního vývoje, ale i sborového repertoáru. Rozebíráme jeho vývoj od samotného začátku až po soudobé sborové kompozice. Samozřejmou součástí je i praktický nácvik skladeb při kterých si osvojujeme samotnou dirigentskou techniku. I k tomu je určen Cvičný sbor, který je k dispozici všem studentům Hudební fakulty a ve kterém se všichni studující sbormistři střídají a mají tak možnost prakticky tento obor provozovat a učit se. Znalost sborové partitury a s ní spojená schopnost si ji na klavír zahrát je další z důležitých aspektů studia. K tomu slouží předmět Hra partitur. V neposlední řadě je to i znalost správné pěvecké techniky a hudební akustiky, dále Psychologie, Pedagogika, Estetika, Filozofie umění a mnohé další, jež studenta sbormistrovství na JAMU potkají.
Když máš sám možnost pracovat se sbory mimo školu; považuješ povinnost se účastnit výuky v Cvičném sboru za přínosnou i pro tebe?
Určitě ano. Složení sboru se každým rokem mění, přichází do něj jiní studenti. Mění se hlasové obsazení, barva a úroveň sboru. Pro sbormistra je to tedy vždy trošku odlišná práce i přístup. Navíc oproti hudebníkům a jejich nástrojům je lidský hlas více proměnlivý, reaguje více na to jak se člověk zrovna cítí. Vedoucí sboru tedy musí umět s lidmi komunikovat, vcítit se do jejich nálady a zároveň je motivovat, aby je dostal do určité pohody, díky níž budou i hlasově lépe pracovat. Lidé nejsou stroj, sedí na zkoušce se svými vlastními starostmi. Sbormistr by je měl umět chápat a se všemi těmito aspekty pracovat.
Pozoruješ díky Cvičnému sboru, že si se za roky studia posunul dál?
Myslím, že i díky Cvičnému sboru si my studující sbormistři uvědomujeme nějaký svůj umělecký růst. Hlavně mi přijde důležité pozorovat se mezi námi sbormistry navzájem a vidět tak různé přístupy práce. Vzpomínám si, že na jedné zkoušce jsem si u svého spolužáka sbormistra výrazně všiml, že kolem nácviku zbytečně moc hovoří, čas utíká, málo se zpívá… Uvědomil jsem si, jak často to dělám já sám, a že to vlastně není efektivní a výsledkem jsou jen unavení a znudění zpěváci. A moc rád mám momenty, kdy například zase někdo z kolegů v technicky obtížnějším místě dá nějakou stručnou radu, která hned zafunguje. To jsou pro mě inspirativní chvíle, kdy si řeknu, že to chci dělat také tak. Myslím, že je důležité nezůstat jen sám u sebe a u svých metod, ale snažit se sbírat i od ostatních, a tak se vzájemně obohacovat.
Jak přesně tedy funguje práce se sborem? Na jedno těleso totiž připadá více studentů.
Na začátku semestru si řekneme všichni sbormistři v čele s vedoucím sboru, panem doktorem Janem Ocetkem, repertoár na závěrečný semestrální koncert, který bývá v zimě před Vánoci a v létě před zkouškovým obdobím. Není to ale direktivně dané pouze vedoucím, dramaturgii řešíme společně a přicházíme s určitými nápady, které ale musí dávat dohromady smysl. Tento program si pak rozdělíme mezi sebe a každý z nás následně na koncertu diriguje to, co se sborem nacvičí. Všichni máme na zkouškách stejný časový prostor, ve kterém se věnujeme skladbám, které potom na koncertě i oddirigujeme. Ve zbytku zkoušky jsme pak součástí sboru, zpíváme a vnímáme práci svých spolužáků.
Hodnotíte zpětně své výkony, když skončí zkouška?
Ne vždy, ale samozřejmě ten prostor na konci zkoušky je a občas se stane, že si mi sbormistři s panem Ocetkem ještě nad notami některá místa probereme, prodiskutujeme a ujasníme. Někdy dochází k takovým momentům i před zpěváky, během zkoušky. To není vždy zcela příjemné, ale i to může pomoci k dalšímu posunu a růstu.
Co by měl sbormistr umět?
Je to zajímavé, ale sbormistrovká profese nestojí jen na hudebních kvalitách. Dobrý sbormistr by dle mého názoru měl umět být manažer, efektivně rozplánovat zkoušky do termínů jednotlivých vystoupení. Často se na zkouškách pracuje na několika programech zároveň. Měl by vědět, jak funguje lidský hlas, umět pěvecky poradit v technicky náročných místech. Měl by umět dobře komunikovat a znát svoje zpěváky. Potřebná je i schopnost správně komunikovat. Nebýt arogantní a mít své zpěváky rád. Když na zkouškách panuje dobrá atmosféra, kterou působí sbormistr svým přístupem, zpěváci zpívají rádi a s nadšením. Správná dirigovací technika je také potřebná, hodně věcí se dá ukázat jen gestem a nemusí se zbytečně mluvit. Hodí se i základní znalost latiny, nejen ve staré hudbě se tento jazyk používal. Znalost přízvučných a nepřízvučných slabik v jednotlivých jazycích by měl sbormistr znát.
Z Letního semináře Klubu sbormistrů, červenec 2021
Jaký jsi ty sám coby vedoucí sboru?
To by lépe posoudili mí sboristé. Ale vím, že občas bojuji s nedostatkem trpělivosti. Často zažívám moc dlouhou cestu jen s načítáním not. Pokud se řeší nějaké místo a už jsem ho víckrát opravoval, tak to jsou chvíle, kdy dokáži být ráznější, zvláště když to kazí někteří jednotlivci, kteří třeba častěji na zkouškách chyběli. Očekávám, že se vynasnaží sami dohnat si to, v čem se ostatní již posunuli. Snažím se ale nikoho neponižovat a mít ke každému mému jednotlivci ve sboru úctu.
Jsi vždy plně připraven?
Snažím se být, ale i tak mě občas překvapí některý aspekt, který přehlédnu nebo mu při přípravě nepřiložím takovou váhu a na zkoušce jednoduše vyplyne. Z toho pak vychází vzájemná interakce zpěváků a sbormistra, což ale může být i přínosné pro obě strany. Nemusím si být například vždy stoprocentně jistý, že jedna možnost způsobu nafrázování je lepší než ta druhá. Někdy stojí za to zeptat se zpěváků, která ze dvou variant jim přijde lepší, přirozenější. Nebo si poslechnout jednu, a potom druhou variantu, a na základě toho jednu určit jako konečnou. Příprava sbormistra totiž spočívá dost o určité představivosti. Používám klavír a snažím se přezpívat si každý hlasový part, odhadnout místa, která budou nejspíš dělat problém. Musím znát správnou deklamaci textu, mít dynamickou a výrazovou představu, ale konečným studiem dané skladby bude vždy až práce s celým sborem. V tom je tato profese zajímavá, ale také obtížná. Je to vlastně takový krásný dlouhý tvůrčí proces.
Čeho by si chtěl v budoucnu dosáhnout?
Líbí se mi barva smíšeného sboru a jeho nepřeberná možnost repertoáru. Také mě baví práce s mužským a ženským elementem dohromady, atmosféra ve smíšených sborech má své kouzlo. Byl bych rád, kdybych jednou mohl mít vlastní sbor o 24-32 zpěvácích, se kterými bych mohl dělat i obtížnější skladby 20. a 21. století. Ve svém archivu mám hromadu nejrůznějších skladeb, které bych moc rád s nějakým takovým sborem nastudoval. Nesnažím se ale upínat pevně na jeden cíl a spíš jsem zvědavý, co mi život přinese.
autor: Tomáš Foltán
