Kontakty, pracovní zkušenosti, inspirace z odlišného prostředí. To jsou jen některé z důvodů, proč nejen studenti hudební produkce hojně využívají stáže programu ERASMUS+. Leckdo tak nastartoval úspěšnou kariéru. Jedním z typů institucí, do kterých studující rádi vyjíždějí, jsou Česká centra, jejichž šestadvacet poboček najdeme rozeseté na čtyřech kontinentech.

Jedna z nejprestižnějších a nejznámějších poboček je ta v New Yorku. Naši absolventi hudební produkce Magdaléna Samková v ní prošla stáží už v roce 2016, Vojtěch Pospíšil pak v roce 2019 působil v bulharské Sofii a příští rok se chystá do Českého centra Bukurešť Matěj Nárožný.

Ale zpět k newyorské pobočce. Právě v ní v současnosti působí naše studentka bakalářského studijního programu Hudební manažerství Anežka Pokorná. Ačkoliv je studentkou „teprve“ druhého ročníku, už má za sebou pěknou řádku zkušeností – mohli jste ji spatřit třeba jako spolutvůrkyni a tvář kampaně Národního divadla v Brně „Buď Edison“, na které spolupracuje s naší pedagožkou Simonou Škarabelovou. V našem rozhovoru se dozvíte, jak svou stáž na východním pobřeží USA prožívá.

 

Stáží procházíš sice v Českém centru, zároveň jsi v kontaktu a spolupracuješ i s lidmi z kulturně poněkud odlišného prostředí. Jak na tebe taková spolupráce působí a jak možné rozdíly překonáváš?

České centrum má prostory v budově Bohemian National Hall, kde sídlí i tři další organizace (Generální konzulát ČR, Václav Havel Library Foundation a BBLA). Skoro všichni jsou tu Češi (a Slováci!), takže mnoho odlišností jsem nezaznamenala. Co je naopak hodně jiné, je přístup amerického publika. Často se tu děje, že na koncert, divadlo nebo přednášku dorazí někteří diváci i o půl hodiny později, ruší a dokonce ani zas tolik nepospíchají. Na to jsem si ještě nezvykla a nejspíš ani nezvyknu. U nás kolikrát přijdete do divadla o pár minut později a už vás nepustí dovnitř.

Jo a taky odpad. To nesu těžce. Všechno se tu dává do plastových nebo papírových kelímků, sáčků a tašek a nikdo se moc neobtěžuje třídit.

Jak Newyorčané pracují? Co Tě překvapilo, co nového ses naučila doposud z hlediska kulturních rozdílů?

Připadá mi, že čas tady ubíhá snad ještě rychleji, než u nás doma. Všechno jede v děsivě svižném tempu. Není moc běžné, že lidi posedávají v kavárnách u espressa, většinou vám automaticky dají kávu do plastových kelímků s sebou a ani se nezeptají, jestli si ji chcete vypít na místě. Každý někam pospíchá a je tu nekonečně možností, co dělat, vidět, slyšet, zažít. Lidé jsou tu ambiciózní, zapálení a odhodlaní.

Suma sumárum jsem se naučila vážit si naší kavárenské kultury a podstatně pomalejšího způsobu života.

Co se služeb týče, na ty si tu obzvlášť potrpí. Návštěva supermarketu je zážitek. Prodavačka se vás zeptá, jak jste se dneska měli, jestli nákup potřebujete zabalit a ještě se u toho usmívá. To mi vlastně dokáže udělat docela fajn den.

A last but not least – Manhattan a pracovní prostředí: znáte ty memes o Finance Bros z New Yorku s vestičkami? Jestli ne, tak se podívejte na instagramový účet Midtown Uniform. Všechno na tom je pravda. 

Pro mnoho lidí může být pobyt na geograficky i kulturně vzdáleném místě náročný. Jak relaxuješ?

Když to jde, tak trochu čtu nebo chodím běhat do Central Parku (ten jsem si oblíbila velmi), jinak mám ráda koncerty, muzea, objevování nových míst, galerie, divadla, jazz nebo partičku šachů v Book Club baru v East Village. A spánek!

Jaký je rytmus práce v Českém centru?

Flexibilní a různorodý. Oficiálně tam chodím čtyři dny v týdnu, ale když jsou akce, tak zůstáváme dlouho do večera (výjimečně i o víkendu). Záleží, kolik se toho sejde. Někdy je to volnější a někdy se pro změnu děje několik věcí současně. Nenudíme se.

Čeho si moc vážím, že dokáží vyjít maximálně vstříc. Pochopí, když skládáte zkoušku nebo test a zrovna nemůžete přijít. (Nebo jste vyhráli v broadwayské loterii lístků a ve 2 odpoledne vás to zrovna vyjde jenom 35 dolarů! To vám potom popřejí příjemnou zábavu a ještě se zeptají, jaké to bylo.) Zadanou práci můžete splnit třeba večer.

Čtvrť Upper East Side, kde se České centrum NY se nachází, bývá označována jako krásná a příjemná. To jsou ale velmi subjektivní kategorie. Jak ji vnímáš ty sama? Jak se Ti okolí líbí? A trávíš tam i volný čas?

Bydlíme na Upper West Side a do Upper East Side chodím každý den pěšky přes Central park a poté kolem Guggenheimova a Metropolitního muzea. Než dojdu do práce, tak procházím opravdu nádhernou a poklidnou čtvrtí. Často si říkám, že by se tady dalo vlastně docela dobře žít, kdybych zapomněla, kolik tu stojí byty.

Mými oblíbenci jsou však East Village, Chelsea nebo Soho – tam trávíme nejvíce času. Těším se, až taky pořádně prozkoumám Brooklyn, o něm jsem zatím slyšela samou chválu!

Pro stáže je také typické navazování kontaktů: pracovních i osobních. Je to v New Yorku spíše snadné nebo čelíš nějaké ostražitosti? Kolik nových kontaktů jsi nasbírala?

Paradoxně tu potkávám hlavně Čechy. Mám štěstí, že tu máme super partu – mix stážistek z Centra (jsme tu dvě, třetí odjela na konci května), ze Stálé mise ČR při z OSN a dokonce jedna post-doc Fulbrightistka. Chodíme na výlety, jazz, muzikály, koncerty a na pivo.

Seznamování mi jinak přijde docela jednoduché. Možná je to tím, že jsou tu lidi víc otevření, příjemní nebo že se tu střetávají všemožné světové kultury. Nejenom, že potkávám spoustu nových (i veřejně známých) tváří na akcích v Centru, ale Mirek Konvalina (ředitel) nás už několikrát vzal na události, kde jsem poznala stážist(k)y z organizací z Belgie, Německa, Rakouska nebo zaměstnance kulturních institucí z Estonska, Polska a dalších zemí. Dokonce jsem se seznámila i s Američanem, který učí češtinu a literaturu na Columbia University a Čechem, který vystudoval Harvard a momentálně v New Yorku učí Risk Management a pracuje pro švýcarskou banku.

Velký zážitek je také samotné OSN. Byla jsem se podívat na zasedání a na UN bazaru, což je taková přehlídka kultur členských států (každý stát má vlastní stánek). Tam jsem se zapovídala se spoustou zajímavých lidí z Keni, Litvy, Ukrajiny, Tádžikistánu nebo třeba Japonska.

Když sis vybírala místo, kde bys chtěla svou stáž absolvovat, která kritéria pro tebe byla důležitá?

Já jsem jenom věděla, že chci vyjet někam do zahraničí. To bylo vlastně moje jediné kritérium, jsem v tomhle docela punkáč. Česká centra mi přijdou jako skvělý koncept, tak jsem si našla nabídky stáží, vyjel mi celý dlouhý seznam všech 26 poboček a zbytek byla souhra štěstí a náhod.

Jak vznikla myšlenka, že se budeš ucházet o stáž v Českém centru New York? Byla to jediná volba? A pokud ano, proč?

České centrum v New Yorku jsem si vybrala díky jeho unikátnosti. K dispozici má totiž kinosál, malý koncertní sál, velký koncertní sál, galerii, knihovnu nebo plochu na střeše s barem, a to všechno na jednom místě v Bohemian National Hall. Program je tedy skutečně rozmanitý!

Navíc mě lákalo si zažít Manhattan. Jako ze Sexu ve městě. Nebo z Přátel a HIMYM. Mrakodrapy, žluté taxíky, Times Square, jazz, Metropolitní opera, všechna ta slavná muzea, Central Park, dění, Broadway a vůbec.

No a v neposlední řadě jsme si řekli s mým klukem Adamem, že by bylo opravdu báječné, kdyby nás někam (de facto kdekoli na světě) vzali oba a mohli jsme to dobrodružství prožívat společně. A ono se tak fakt stalo. Vzali nás oba. A zrovna do New Yorku. Adama na Stálou misi ČR při OSN a mě do Českého centra. A ještě ve stejném termínu. To by si člověk nenaplánoval, ani kdyby chtěl. Nebo jo?

Stážovat v New Yorku, to asi chtělo, a možná pořád chce docela ostré lokty. O tuto lokalitu se vede poměrně tvrdý konkurenční boj. O kterých svých silných stránkách si myslíš, že nejvíce zabodovaly a rozhodly?

Myslím, že mi hodně pomohl certifikát z grafického kurzu z Photoshopu a Illustratoru, zkušenost s tvořením obsahu a správou sociálních sítí. Kromě toho klasického zařizování a běhání tu totiž tvořím plakáty a jiné drobné grafiky nebo semtam sestříhám reels na Instagram. 

Produkce, kultura, metropole světového významu, to je prostředí, v němž o zážitky asi není nouze. O který se s námi podělíš?

Jako první se mi vybavily dva. Metropolitní opera a muzikál na Broadwayi. Krátce po příjezdu jsme zašli na Aidu a můžu říct, že je vskutku tak monumentální, jak se říká. Bylo tam všechno – scéna, průvod, koně, osli, povozy, obrovské sbory, všechno. Mrazilo mě z toho v zádech.

Nedávno jsem taky byla na muzikálu New York New York na Broadwayi. Šla jsem tam s minimálním očekáváním a odcházela v úžasu, s husinou po těle a dojatá. Myslím, že jsem takhle ještě nikoho na živo neslyšela zpívat a neviděla tančit.

Jaký je Tvůj vzkaz ostatním studentům, kteří by si rádi naplnili své velké sny a neví kde začít?

Jeďte do zahraničí, poznávejte nové lidi, kultury a vystupujte ze své komfortní zóny. Rozšíří se vám obzory! Třeba si uvědomíte, že se doma nemáte až tak špatně nebo naopak zjistíte, že jinde je příjemněji.

Ne nadarmo se říká, že all you ever wanted is on the other side of fear.

 

Anežka Pokorná

Lucie Pešl Šilerová, Vratislav Vozník