V dalším díle rozhovorů s našimi studenty, jsme vyzpovídali studenta druhého ročníku hry na klarinet Aleše Tvrdíka. Kromě jeho četných úspěchů na mezinárodních soutěžích, je také členem orchestru Libereckého divadla F.X. Šaldy. Zajímá vás, jaká byla jeho cesta ke klarinetu a jak vidí svou budoucnost? To vše se dočtete v dnešním rozhovoru!

 

Jaká byla tvá cesta zrovna ke hře na klarinet?

Má cesta ke hře na klarinet započala na ZUŠ v Jablonci nad Nisou, kde jsem původně začal, tak jako mnozí, na zobcovou flétnu. Nicméně už v první třídě základní školy jsem doma řekl, že chci studovat konzervatoř. Tenkrát mi rodina řekla: „to víš že jo“ :). Nicméně pak jsem slyšel klarinet na nahrávkách a koncertech a bylo jasno. Líbil se mi hlavně jeho zvuk, ale i to, jak celkově vypadá. Začal jsem tedy od 11 let chodit i na hodiny klarinetu a dva roky před příjímacími zkouškami na Pražskou konzervatoř i na konzultace k prof. Milanu Polákovi. 

 

Právě ve třídě prof. Poláka jsi studoval na Pražské konzervatoři a pokračuješ u něj ve studiu i na HF JAMU. Co bylo pro tebe klíčové při rozhodování, na jakou vysokou školu jít?

Klíčové pro mě jsou možnosti, které vysoká škola nabízí a její atmosféra. V přátelském prostředí se vždy lépe tvoří a studuje. Na JAMU se mi líbí i to, že máme možnost svá studia rozvíjet i v rámci četných masterclass se světovými pedagogy a hráči. 

 

Už před studiem na HF JAMU jsi měl ohromné množství úspěchů na mezinárodních soutěžích. Jak to, že jsi tak úspěšný? :) Jak se připravuješ na všechny soutěže?

Mnoho studentů nahlíží na soutěže jako na něco, co není pro muzikanty a co se vlastně nedá měřit, jelikož jde vždy o subjektivní pocity. A mají pravdu. Nicméně já jsem optimista a vždy se snažím najít spíše pozitivní aspekty a těch je celá řada. Díky soutěžím jsem hodně cestoval, poznal spoustu skvělých hráčů, navázal mnohá přátelství i kontakty, a hlavně je to skvělá motivace pro to se neustále zlepšovat.

Co všechno musí uchazeč na takových mezinárodních soutěžích podstoupit pro účast v soutěži – jaký je proces výběru soutěžících, co musíš dodávat jako podklady k přihlášce?

Obvykle se jedná o zaslání nahrávky do tzv. předkola. S tím jsou spojené i další podklady, jako je přihláška, doklad o zaplacení startovného, scan pasu, či občanského průkazu, výběr soutěžního repertoáru, umělecký životopis a fotografie.

 

Nedávno jsi vybojoval třetí místo na soutěži Sava Dimitrov v Sofii, která probíhala celá online. Jak jsi tohle osobně celé prožíval – bylo to náročnější než dojet na soutěž fyzicky? Jaké myslíš osobně, že má online soutěž výhody a nevýhody?

Natáčení na tuto soutěž bylo jedno z nejnáročnějších, které jsem zažil. Natočit repertoár pro všechna tři soutěžní kola ve dvou dnech byla opravdu výzva a já bych chtěl ještě jednou poděkovat prof. Milanu Polákovi, doc. Vítu Spilkovi a doc. Janě Goliášové za velkou podporu a nasazení, bez něhož bych jen těžko mohl uspět. Soutěž se konala formou streamování jednotlivých soutěžících v blocích. Bylo skvělé slyšet všechny své konkurenty a napjatě čekat na body, které se vždy zobrazily na konci vystoupení. Online soutěže samozřejmě nemohou nikdy plně nahradit klasickou prezenční formu - například finále této soutěže mělo být se Sofia Philharmonic, což by byl jistě zážitek si s nimi zahrát Mozartův klarinetový koncert, takto to byla nahrávka s klavírem. Vycestovat do zahraničí, ochutnat místní jídlo, poznat tamní kulturu je vždy obohacující, toto vše online soutěže postrádají.

 

Jak obecně zvládáš tuto dobu, co se příprav týče – momentálně jsi na Erasmu ve Finsku na Sibeliově akademii – jak tam probíhá výuka? Vnímáš nějaké kulturní (nebo i vzdělávací) rozdíly mezi Finskem a Českou republikou?

Díky mému studijnímu pobytu na Sibeliově akademii mi motivace nechybí ani trochu, a tím, že zde výuka nástrojů probíhá celou dobu prezenčně, tak mám možnost se dále zdokonalovat a nasávat nové postřehy o to snáze. Všechny teoretické předměty jsou vyučovány online formou, ale na velmi vysoké úrovní. Všeobecně je tu kladen důraz na diskusi, zejména pak tzv. breakout rooms, kde v průběhu hodiny můžeme v menších skupinách i na dálku debatovat, sdílet své postřehy, a to mě velmi baví, nehledě na to, že to vylepšilo i mou angličtinu :). Rozhodně se však nemáme za co stydět a úroveň, kterou v České republice máme je na velmi vysoké úrovni. 

Působíš také v orchestru Libereckého divadla F.X. Šaldy. Jaké je pro tebe hrát v orchestru? Bereš to jako důležitou součást přípravy pro každého muzikanta?

Hrát v orchestru je veliká zkušenost a radost. Sám mohu potvrdit, že to dokáže hráče velmi posunout v mnoha aspektech hry: flexibilitě, naslouchání intonaci i vzájemné komunikaci mezi hráči a v mém případě i výrazné zlepšení dovednosti transponovat do jiných tónin. V Liberci máme velmi milou a přátelskou atmosféru. Díky tomu, že hrajeme opery, operety, muzikály, symfonické koncerty i komorní řadu, tak je to velmi pestré a obohacující zaměstnání.

 

Kolik času denně věnuješ hře na klarinet?

Tato otázka bývá jedna z nejčastějších a upřímně řečeno vždy váhám, jak na ní odpovědět. Snažím se cvičit do té doby, než nejsem spokojený a než neudělám to co udělat chci, ale pokud bych to měl přirovnat k času, tak je to okolo 3 hodin denně.

 

Jak bys popsal studium na HF JAMU a na vaší katedře?

Studium na JAMU mě velmi baví a cítím, že jsem zase o kus dál, než když jsem na ni nastupoval. Přístup a podpora, kterou tu ze strany pedagogů máme, vytváří ty nejlepší podmínky pro to svobodně tvořit a rozvíjet svůj talent. Jak jsem již zmínil dříve, tak i četnost masterclass výrazně obohacuje naše studium.

Doporučil bys ke studiu všem dechařům zrovna vaši dechovou katedru?

Rozhodně ano! Jsem přesvědčený, že se tu i ostatní budou cítit doslova jako doma :).

 

Jak se vidíš v budoucnu – jako člen významného orchestru nebo jako sólový hráč?:)

Rozhodně by měl mít každý ambice a svůj cíl. Mě baví v podstatě vše od orchestrální hry, přes komorní až po sólové recitály, a to je občas problém, jelikož se stává, že se sejde hned několik akcí naráz. Věřím však, že pokud člověk dělá to, co ho baví a naplňuje, tak to má velký smysl! 

foto: archiv Aleše Tvrdíka, archiv Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka